Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

hillbilly 

George Svehla
254 alb35679 zobrazení13 fanoušků3 komentáře


reklama

15 fotek, jaro, 31 zobrazení, přidat komentář
Nedávno jsem si na internetu vybral dárek k svátku. Jak jinak než triko, tedy T shirt s potiskem psiska, které má pohled i barvu jako náš Ferďas, který už na mě čeká za duhovým mostem. Tento je však výmarský ohař a ne kelpie jako Ferdinand, takže mu ušiska visí vedle hlavy. Přesto jsem neodolal.
Firma co tuto nádheru na internetu nabízí je tato: clothingmonster.com a nebo přímo od výrobce zde: https://www.themountain.com/weimaraner-t-shirt/ . Že by se z toho dalo uhodnout kde je, tak to ne, a abych se přiznal, když jsem to objednával tak mě to moc nezajímalo. Vypadalo to, že to je z USA. Tedy aspoň telefonní číslo na jejich domovské stránce, Phone: +1(917)720-3320 podle vyhledávače telefonních čísel https://checkwhocalled.com/phone-number/1-917-720-3320 ukázal na New York. Zde je výsledek vyhledávače: „The phone number 917-720-3320 appears to be a Land Line number from Level 3. The number is located in New York City Zone 1, New York in the United States.“
34 fotek, březen až červenec, 89 zobrazení, 3 komentáře | lidé, události
Od kamarádky Lenky, naší zdejší loutkové královny, nám jednoho dne došla pozvánka na Prezentaci Českého a Slovenského Loutkářství v Austrálii, pořádané u příležitosti nedávného zápisu Českého a Slovenského Loutkářství do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Celá tato událost se odehrávala v Česko-Slovenském Country Clubu, v Sydneyském předměstí Kemps Creek, v neděli 26/3/2017 v 15 hodin.
Celou tuto prezentaci měla na svědomí Lenka.
Pěkné fotky v tomto albu spáchal Erik Janoušek
Rouno 1
10 fotek, září 2015 až červen 2017, 109 zobrazení, 5 komentářů | zvířata
Zhruba před rokem byla nedaleko Canberry u Mulligan’s Flat nalezena zatoulaná ovce s přerostlým rounem. Byla to koule vlny, která vážila dvakrát více než vlastní ovce, která se bála usednout, že se už potom nezvedne. Její rouno po ostříhání vážilo 41.1 kg a je to světový rekord zapsaný do Guiness Book of Records . Toto rouno bylo darováno australskému Národnímu muzeu, kde si je může každý kdo má zájem, prohlédnout. Ovšem ostříhat takové rouno nebyl malý úkol a vyžadoval si velmi zkušeného střihače ovcí a několik pomocníků. Dílo se však podařilo. Ovce jménem Chris se po ostříhání a po počátečních socializačních potížích zařadila do stáda na farmě, kde se s ostatními ovcemi spokojeně pase. Všechny fotky jsou stažené z internetu.
39 fotek, listopad 2004 až květen 2016, 31 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, kultura, města
Svatyně Swayambhunath se rozkládá na vrcholu kopce nad městem Kathmandu. Zdárně jsme došli k úpatí kopce na kterým je ta stupa. Na vrchol vede široké schodiště a úplně dole na začátku je jakejsi portál v jehož bocích jsou zabudovány desítky modlících mlýnků. Jak jde věřící kolem, tak je roztočí. Frmol je značnej, lidi jdou po schodišti nahoru i dolů. Toto jde do výšky asi 150m a je zvláštní že začíná celkem rozumně ale čím výše, tím je strmější. Něco jako by vedlo na lyžařskej skokanskej můstek. Na vrcholku je nepředstavitelnej mumraj. Hned na začátku vyvádí nějaká posedlá žebračka. Rámus to je náramnej a navíc vyvádí jako v epileptickým záchvatu. Taky tam bez pohnutí sedí svatej muž, ale čistší než ti z náměstí Durbar. Obcházíme ústřední stavbu, která je kruhová s věží uprostřed. Po obvodu jsou četné oltáříčky a po všem spózijó tlupy vopic. Ty se mají nejlíp, věřící je krmí. Na natažených šňůrách se ve větru třepotají vlaječky s modlitbama. Výhled na škaredé půlmilionové město Kathmandu je i s tohoto kopce mizerný díky hustému smogu co visí nad městem.
42 fotek, listopad 2004 až květen 2016, 55 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, kultura, města
Náměstí Durbar -To je jakási Mekka zdejších náboženství Hinduistického a Buddhistického, což jsou ta hlavní. Náměstí je velký obdélník olemovaný historickými a religiózními stavbami. Je tu také bílá budova národního muzea po jejíž fasádě šplhalo stádo opic. Na budově tisíce oken má každé okno filigránsky vyřezávaný rám a mříž.
35 fotek, červenec 2015 až květen 2016, 65 zobrazení, 8 komentářů | cestování, města
Kathmandu.

Jak vypadalo město a život v něm v roce 1996
Jazz 1
22 fotek, květen 2008 až prosinec 2016, 83 zobrazení, 1 komentář | kultura
Nevím které česká hlava skopová došla k závěru, že v kotlince se bude tento hudební žánr psát džez. Snad aby nikdo jiný nevěděl o čem je řeč, jako když cizinec narazí na nabodeníčka. na písmenka řžčšěšíýáé, při čemž se podívá do prázdna asi jako by zíral na asijský rozsypaný čaj, tady čínské a nebo japonské či jiné znaky.
31 fotek, červenec 2015 až květen 2016, 72 zobrazení, 3 komentáře | cestování, lidé, města
Pokhara
Ráno jsme si vzali věci na focení a vydali se do Pokhary obdivovat cvrkot. Bylo co. Posvátné krávy se mísily s ranním provozem, vzduch se stával nedýchatelný díky spoustě dopravních prostředků s dvoutaktními motorky a pálícími kvanta oleje. Nejsympatičtější nám byli cyklisti, rikšové co dupali do pedálů a obchodníci se stánky které tlačili. Ty byly na čtyřech kolech od bicyklu a nad tabulí či stolem měli na čtyřech tyčkách co trčely v každém rohu střechu z něčeho co nepropustilo jak sluníčko, tak déšť. Materiály té střechy byly co příležitost poskytne. Tito obchodníci prodávali zeleninu a ovoce. Pomalu jsme se dostávali do centra města. Doprava houstla a vzduch úměrně s ní. Vedle hlavní ulice měli kanalizaci krytou železobetonovými panely do U, postaveného vzhůru nohama. Evidentně pokrok. Jen škoda, že občas nějaký ten panel scházel a v chodníku zela díra jako past na mamuty. Neoznačená, neohražená ale zato pečlivě obcházená jak lidmi, tak dobytkem. Je vidět, že jsou ještě zvyklí čumět na cestu kam šlapou. Tento zvyk u západní zdegenerované společnosti dávno vymizel.
13 fotek, květen 2005 až březen 2017, 197 zobrazení, 3 komentáře | zvířata
Dovolte mě abych vám představil nového zaměstnance a člena pracovního týmu v sydneyském námořním muzeu „Australian National Maritime Museum. https://anmm.wordpress.com/ Stal se jím letos v červnu a je pro svoji práci jako stvořený.
Jak jeho pracovní zařazení napovídá, Bailey Haggarty – assistant manager (seagulls) má na starosti oprsklé mořské racky, kterých je v zálivu Darling Harbour nepočítaně.
13 fotek, červenec 2015, 92 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, vesnice
Poslední den na terku, cesta z Gorepani do Birethanti a do civilizace.
Stonožky 1
17 fotek, leden 2002 až únor 2017, 135 zobrazení, 6 komentářů | příroda, zvířata
K dnešnímu povídání o stonožkách mě inspiroval článek v australské obdobě National Geographic, tedy v Australian Geographic. A také jsem si zavzpomínal u této písničky: https://www.youtube.com/watch?v=5_IY9jS6NrY
39 fotek, červenec 2015 až leden 2017, 52 zobrazení, 8 komentářů
Cesta z Tarapani do Gorepani Ve čtvrtek 10/10 po deštivé a hlučné noci se budíme do nevlídného rána. Ještě je šero, ale venku je mlha a tak se vzdáváme plánu spatřit východ slunka s kopce Půn (3200 m) co je hned nad osadou Gorepani (2874 m). Dlouho jsme se však válet nevydrželi, naházeli jsme do jedné krosny všecko na focení a teplé oblečení a vydali se rychlým krokem do kopce. Doufali jsme, že vrcholek bude z mračen už venku a bude aspoň něco vidět. Krosnu jako mladší a z cvičných důvodů nese Martin. Předcházíme spousty lidí a na vrcholku, co je skutečně nad mračny, je dav asi 200 lidí.
20 fotek, červenec 2015 až květen 2016, 72 zobrazení, 2 komentáře
Cesta z Cchomrongu do Tarapani. V úterý 8/10 se nám jaxi hůř vstávalo. V noci jsme museli párkrát do jít do kadibudky a taky byla velká žízeň. Nicméně jsme kolem šesté zabalili svoje saky paky, nasnídali se, zaplatili a vydali se na další cestu. Naši braťja vstali asi jako my, avšak nebalili, jen se oblékli a odešli do Ghandrungu. Je to přes óbrovské údolí asi 5 hodin normální chůze, pro ně asi 3 hod. vzdálené. Tam je nejbližší telefon a velice se starali aby mohli zavolat domů, že v pořádku slezli dólu. Takže jsme se rychle rozloučili a zase jsme šli sami dva.
28 fotek, 16.11.2016, 196 zobrazení, přidat komentář | příroda
Moje žena Míla si oblíbila zdejší divoké bušové kvítí a tak ji vždy potěší když k nějaké příležitosti je obdarována kytkou výhradně z těchto nádherných bušových květů. Tyto nevoní a na dotek nejsou hebké, ale drsné jako zdejší buš. Navíc hned nezvadnou, vydrží jako evropské trvalky, či slaměnky, blahé paměti. Ostatně tyto také nejsou hebké na dotek, že ano.
Příležitost se naskytla, Míla měla v půli listopadu narozky. Kolikáté to se už nesluší zveřejňovat, a vůbec, zhruba před deseti lety jsme přestali ty roky počítat. To když ta čísla začala dosahovat hodnot přímo nechutných. A tak se zde zhmotnila kytka ze zdejšího bušového kvítí, jak tu bývá zvykem. Zdejší květinářka je umí pěkně naaranžovat a dodat až do domečku, což je nyní, když moc řídit samohyb nemohu jako na zavolanou.
Tak jsem se rozhodl tu nádheru ofotit a s vámi se o ni podělit.
14 fotek, červenec 2006 až listopad 2016, 300 zobrazení, 2 komentáře | zvířata
Jedovatá plazivka – modrý korálový had.
Tato půvabná plazivka nežije v Klokánii ale v nedaleké Indonésii, tedy v krajinách tropických. Odborníkům je známa pod jménem Calliophis_bivirgata. Tito rozkošní hadi a hadice nevzrušují v poslední době vědecký svět tím, že se živí mladými kobrami královskými, https://en.wikipedia.org/wiki/King_cobra ale svým neobyčejným jedem, který působí zcela jinak než jedy jiných hadů.

Dorůstá dvoumetrové délky a jeho jedové žlázy jsou dlouhé třetinu jeho těla. Má největší jedové žlázy všech jedovatých plazů. Navíc oplývá i žihadlem podobným škorpiónovu. Na pohled to je krasavec. Jeho tělo zdobí podélné ocelově modré pruhy, aby hlava a ocas zářily neonovou rumělkovou červení. Tato plazivka se nedá přehlédnout.
102 fotek, 24.12.2016, 46 zobrazení, 26 komentářů | děti, rodina-přátelé
Vánoce 2016.
Náš rodinný klan se tradičně na Štědrý den a hlavně večer slízá v našem domečku jako švábi na pivo.
Obvykle už dopoledne se dostaví naši kamarádi a bývalí doktoři, nyní už na zasloužilém odpočinku. Ano praxe zanechali v 83 a 76 letech. To jen jako poznámku těm, kterým se pozdější odchod do penze jaksi nezdá. Potom dojede ještě jeden kamarád a při kafi a pojídání vánočního cukroví co Míla napekla klábosíme o všem možném. Navzájem si předáme dárky kolem poledního se kamarádi rozjedou do svých domovů.
Odpoledne se začala sjíždět rodinka. Nejdříve dojeli Martin s Editou a dovezli syna Fynna, dcérku Janu a jejich půlročního hafana Frantu, jinak křížence kolie a staffordshire teriéra. Pak, jako každý rok, dorazila další skoročlenka rodiny, bývalá Martinova láska a spolužačka, Maree s desetiletou dcerkou Lanou, kterou jsem skoro nepoznal. Je to hezká dívka v rozpuku. Jsou tu jako doma od školních časů, tedy už zhruba 30 let. Jako poslední dorazili Petr s Kristy a Tomáškem. Zdržel je hustý provoz, ale dovezli čerstvé fillety ryby barramundi https://en.wikipedia.org/wiki/Barramundi které Petr tradičně zakoupil na rybím trhu v Sydney a které jsou nadmíru chutné. Ty potom Míla osmažila jako šnycle a s bramborovým salátem chutnaly báječně.
Po štědrovečerní večeři Míla s vnoučaty při modlitbě zažehla svíčky na adventním věci a potom vypuklo rozdělování dárků, kterých byla kupa pod Alšovým Betlémem. Franta si zrovna vybil baterky a tak ležel a pochrupoval uprostřed toho mumraje. Martin se pochlapil a ze své oficiální a řádně zaregistrované palírny dal nějaké dárky, Míla dostala 1l , 50% destilátu s lipovým a černo-bezovým květem. Ještě je uzavřen, ale jak znám Martina, tak jistě bude chutnat lahodně.
156 fotek, 27.11.2016, 30 zobrazení, 11 komentářů | oslavy, rodina-přátelé
Asi kilometr od nového domečku ve kterém bydlí Martinova rodinka je pěkný park s jezírky, prolézačkami a cyklostezkou s dopravními značkami jako na silnici. To aby se děti učily pravidla silničního provozu už útlém věku. Park je pojmenován po botanikovi Sirovi Josefu Banksovi. Ovšem nechybí ani přístřešky s lavicemi a stoly k piknikům. Tyto jsou vybaveny vším potřebným k přípravě oblíbených rožněných a opékaných masitých pokrmů. Vše je vyvedeno v nerezu a použití je zdarma, jen tam je tabulka žádající aby každý kdo to použije svůj svinčík po sobě uklidil. Toto vše spravuje místní správa čtvrti Botany.
Pod jedním takovým přístřeškem se 27. 11. 2016, kolem poledne, sešel náš celý rodinný klan. 8 dospělých a 4 děti. Tyto se vyblbly na místních atrakcích a na nedaleké skalce pak pouštěli z bublifuku bubliny. To vše bylo za účelem oslav četných jmenin a narozenin, které spadají do tohoto ročního období. Následovala žranice z přinesených dobrot, nezbytný dort a pak rozdávání dárků.
Počasí se vydařilo, osazenstvo bylo spokojeno a po 4 hodině odpolední se posádka začala rozjíždět do svých domovů.
75 fotek, červenec 2015 až květen 2016, 58 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda, země
Pozdě ráno, tedy spíše dopoledne opouštíme ABC a vydáváme se na sestup do nížin.
Cestou mě došli 3 rafani s krosnama co vypadaly jaxi jinak. Oni taky. Omšele. Usoudil jsem, že by to mohli být nějací z těch co se sápali na Annapurnu1. Jen jsme si řekli NAMASTE a oni zmizeli přede mnou. Asi po 15 minutách jsem došel ke kontrole, kde jsme se zase museli zapsat. Ti tři zrovna skončili a chystali se k odchodu. Žbrblali Rusky.
54 fotek, leden 2006 až květen 2016, 65 zobrazení, 1 komentář | cestování, krajina, příroda, země
Svatyně Annapurny je ve 4170 metrech nad mořem - počasí nás "uvěznilo" v základním táboře Annapurny1, kde jsme pobyli dva a půl dne než se vyčasilo a my mohli ofotit tu krásu kolem nás. V této výšce se obloha jeví temně modrá až do černa.

6/10 je neděle ale nemůžeme dospat a vstáváme o 4:30, ještě za tmy. Je nějaký neobvylký chladno. Při návštěvě socálního zařízení zjišťujeme, že je všecko zmrzlé na kost. Tím pádem ta místnůstka ztratila svoje typicé aroma. Na malém teploměru je -15 stupňů. Nabalení do termálního prádla a deep pile oblečení zůstáváme venku a obdivujeme nádhernou oblohu. Svítí skoro půlka měsíce a okolní hřebeny září sříbrným světlem. Nádherná viditelnost v průzračném a řídkým vzduchu umožňuje výhledy jako za dne. Je to jako ve strašidelné pohádce. Naprostý klid, jen sníh křupe a vrže pod nohama. Asi po půl hodině, značně prochladlí zalízáme, začínáme balit a také si chystáme foťáky a filmy na výchd slunka.

Komentáře

přidat komentář