rajce.net - místo pro vaše fotografie

Horolezecký tábor u Zbojnických ples ve Velké Studené dolině, kousek za Zbojnickou chatou. Tentokrát byla účast takřka „masová“. Celý tento cirkus vedl Ing. Mojmír - Kazimír - Tichák. S ním sdílel bydlení ve stanu a kuchyni Jiří - Yetti - Švehla. Další účastnice a účastníci byli, Jarka Škorpíková, Jana Hesová, Anička Milionová s manželem Jaroslavem - Járou, Vlastimil - Ježek - Staněk, Václav - Venca – Šrůtka, Jiří – Kurýr – Šteflíček, Jiří – Čiki – Trnka, Mojmír – Mirek – Haňka, Jan – Jenis –Kryštof, Jan – Honza – Rusňák, Lubomír – Luboš – Novák a Jiří - Jura – Mlčoch.

Kdo jiný by mohl být v našem domečku domácí pán než devítiletý kočičák Packa. Tomu je samozřejmě jasné, že tady v okolí je všecko právě kvůli němu. Ať už to je domeček, zahrada, osazenstvo domečku včetně Habsburků a veškeré okolí v okruhu nejméně 250 metrů. Články o Packovy budou na Našem Zvířetníku http://naszviretnik.net/

Již dříve jsem se ve vzpomínkách starého zbrojnoše zmínil, že náš horolezecký oddíl měl přátelské styky s odboráři v podniku Ingstav Brno, kteří s námi i občas lezli. A právě těmito nám byla nabídnuta spoluúčast na jejich třídenním autobusovém zájezdu do Vysokých Tater za cenu, kterou nebylo možno odmítnout.

Původně jsem uvažoval, že v tuto dobu zmizím někde do buše, či dokonce do pouští. Počasí k této činnosti sice zrovna nakloněné není, často zde prší a občas je jako v sauně, ale furt lepší než čelit nájezdu rodinných hord do našeho domečku. Nezadařilo se a já jsem pak byl nucen čelit rodinné invazi.
Figuroval jsem jako fotoreportér, aby byly fotky for posterity. Zpočátku to šlo jako po másle, ale ke konci už jsem ani nevěděl jestli mačkám spoušť a nebo něco jiného. Můj ochablý metabolismus sice bojoval seš stačil se vším, před co jsem ho neuváženou konzumací dobrot a alkoholu postavil, ale přechodně jasně prohrával. Takže mladí odjížděli po páté hodině spokojení a já tuto rodinnou sešlost díky vydatnému mazání hlasivek přežil a tak jsem mohl podat tuto zprávu.
Fotky jsou tentokrát bez popisek, ale jdou chronologicky po sobě tak, jak se události odvíjely a jak známo obrázek poví více jako tisíc slov, i když doprovodný článek vyjde v úterý na Našem Zvířetníku, jako obvykle. http://naszviretnik.net/

Zde předkládám důkaz, že jsme nebyli zase takoví magoři a nelezli po skalách naši každou volnou chvíli, ale také se věnovali kratochvílím normálních lidí, jako třeba koupání v letních měsících. Protože jsme zase až tak moc nezapadali do stereotypu normálních občanů naší tehdejší socialistické vlasti a tíhli jsme blíže k přírodě a jejím divům než tehdejší průměrný občan, tak jsme pohrdali hustě zalidněnými zařízeními v Brně a přilehlém okolí určeným k tomuto způsobu rekreace a vyhledávali lokality v klínu přírody a poměrně nezalidněné.

Dovolte abych vás dnes pozval na dvoudenní výlet do údolí potoka Ingar. Je to asi jen hodinku od nás autem, tady v Modrých horách, za osadou Wentworth Falls. Protože to je v horách, tak to je asi 550 metrů nad mořem a vzdoušek tam, uprostřed buše, je opojný jako víno.

Ať už to byly skály jménem Baby, pod osadou Lhánice v údolí řeky Jihlavy a nebo Wilsonova skála trochu výše proti toku stejné řeky, pod osadou Hartvíkovice, tak jsme se na těchto náležitě „vyblbli“. Tedy zvláště na „Wilsonce“, impozantním 100 metrů vysokém skalním pilíři, nyní více jak do poloviny zatopený jezerem Dalešické přehrady

Po březnovém táboře u Popradského plesa ve Vysokých Tatrách a lezení v prostoru doliny Zlomísk jsme měli zimy a zimního lezení tak akorát. A tak jsme se domluvili na jednodenní výšlap na jarní Pálavu v půli dubna. Šlo nás 12 jako apoštolů. Ing. Mojmír Tichák – Kazimír, jeho žena Dana, sourozenci Honza a Hanka Klúglovi, Luboš Novák, Jirka Šteflíček – Kurýr, Michal Kryštof – Míša, Venca Šrůtka, Jirka Trnka – Čiki, Mirek Procházka, Míla Staněk – Ježek a Jura Švehla – Yetti.

Vážení, dovolte abych vás dnes pozval na dvoudenní výlet na severozápad od našeho domečku v Modrých horách. Do kraje který kypí historií bílého osadnictví v Klokánii, kdy celá kolonie stála a padala na tvrdé a nucené práci trestanců. Pak ovšem i do míst historie o tisíce let starší, na posvátnou skálu domorodců kterou bílý muž pojmenoval Devil’s Rock, tedy Ďáblova skála, kde jsou k vidění mythologické petroglyfy vyryté do skály před mnoha tisíci lety. Doprovodný článek vyjde v úterý na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Zjišťuju, že se mě chodí čím dál, tím lépe a radostněji. Tak jsme se jednoho pěkného jarního dne vydali s naším tříletým psem Maxem na zhruba dvouhodinovou vycházku do blízkého okolí našeho domečku. Zde je z této procházky fotoreportáž...

je z dob kdy jsme byli nesmrtelní a nerozbitní. Kde ty časy jsou, mnozí se tam najdou podepsaní ale také někteří z podepsaných už na nás čekají za duhovým mostem....

Bylo to sice v březnu, ale přes noc vládly polární mrazy a přes den nás spalovalo ostré sluníčko. Byl to lenošný týden v krásném prostředí VYsokých Tater. Více bude v článku o této události co vyjde v úterý na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/ Poprve jsem fotil novým foťákem WERRA 2.

Stalo podobně jako před necelými dvěma měsíci. Zimu v Klokánii zatím vystřídalo jaro a mimo jiné květeny v zahradách kvetou také orchideje místních pěstitelů jako o závod. Ty v buši ovšem také ale tyto vidí jen ti kteří jsou ochotni se tam vydat. Pojďte se s námi podívat na ty kterými se nedávno chlubili místní amatérští pěstitelé.

Pár fotek z toho jak to kdysi na jaře vypadalo na Palavě...

Po několika zkušebních procházkách okolním bušem, když jsem zjistil, že to docela jde, jsem zabrousil na zajímavou webovou stránku a zde si našel krátký výšlap v našem blízkém okolí. Tak se projděte s námi předjarním bušem v Modrých Horách. Doprovodný článek bude od úterka na Našem Zvířetníku.

Bohatýrské doby, kdy jsme byli nerozbitní a nesmrtelní, už velmi dávno minuly. Většina kamarádů a kamarádek už pobírá starobní penzi a svoje, nyní už křehké tělesné stránky opatruje jak to jenom jde. Zůstali jsme však nevyléčitelní romantici a idealisti, kteří věří na opravdové kamarádství, důvěru a nezávislost, s láskou k přírodě a divočině v duchu lesní moudrosti blahé paměti. A že máme všichni boty z toulavého telete to snad dodávat nemusím.

počátkem srpna 2011 jsem dosáhl věku kdy jeden už ví o tom že má tělo, zvlášť když ráno vstává. Z prostředí kde toto tělo udržuju a pak z kulatých narozenin v kruhu rodinném je toto album a potom ovšem, od úterka, i článek na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Přijelo za mnou šest kompliců, jinak adeptů sapačského sportu, abychom se vydali na čtrnáctidenní toulky po slovenských horách. Co a jak vyjde v povídání na tři pokračování, vždycky v úterý, na Našem Zvířetníku.

Velká artéská pánev

je v Klokánii známá pod názvem Great Artesian Basin. Je to největší zásobárna podzemní vody na světě. Leží zhruba pod jednou pětinou (23%) klokaního kontinentu, tedy zabírá rozlohu 1 711 100 km2. Zasahuje do hloubky až 3000 metrů a zásoby vody se odhadují na 64 900 kubických kilometrů. Článek o čem to vlasně je vyjde v úterý na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Po zimním horolezeckém extempore v okolí Téryho chaty, kterého se zúčastnili pouze 3 členové pod vedením Kazimíra, jsme se rozhodli uspořádat letní pobyt ve Vysokých Tatrách. K pobytu jsme si vybrali Batizovskou dolinu a základní tábor naplánovali u Batizovského plesa. Tehdy to nebyl z ochranářského hlediska problém, spíš to byla obvyklá rutina. Články k fotkám vyjdou vždy v úterý na Našem Zvířetníku jako obvykle. http://naszviretnik.net/