Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

hillbilly 

George Svehla
260 alb36572 zobrazení13 fanoušků3 komentáře

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 10 % do 30. 11


reklama

Mravkolev 0
18 fotek, květen 2005 až listopad 2017, 59 zobrazení, přidat komentář | příroda, zvířata
Troufám si tvrdit, že většina lidí v kotlince nikdy dospělého mravkolva neviděla, přestože je hojný, na světě jich žije více jako 2000 druhů ve skoro každém ekosystému. A pokud snad ano, netušila na co se dívá. Zato naprostá většina jich zná Ťutínka, larvu mravkolva, a to díky fundamentálním entomologickým publikacím Ondřeje Sekory, Knížkám o příhodách Ferdy Mravence pro děti. Larva mravkolva není fascinující jen pro broučkaře, tedy entomology, ale i pro přírodu obdivující laiky.
48 fotek, srpen 2006 až říjen 2017, 133 zobrazení, přidat komentář | ostatní
Doprovodné fotky k článkům "Vzpomínky starého zbrojnoše – válečné děti ulice" co vyjdou na Zvířetníku NP. http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
25 fotek, leden 2015 až říjen 2017, 287 zobrazení, přidat komentář | příroda, zvířata
Na počátku bych rád předeslal, že pro kočičí sekci Zvířetníku může být trochu drsná a pro některé jedince i brutálně drsná. Zvláště tyto přiložené fotky. Následující řádky jsou však holá fakta.
Pozorování v posledních dvaceti letech dokazují, že některé zdejší zdivočelé kočky dosahují obludných velikostí malých leopardů. Toto sice říká místní tisk, ale já bych je velkostí spíš přirovnal k rysovi s dlouhým ocasem. Toto tvrzení mohu také potvrdit, jednou jsem se v buši s takovou obludou potkal. Bylo to daleko od lidí v divočině národního parku Kanangra- Boyd, kde je povodí ze kterého stékají vody do jezera Burragorang, které vytváří přehrada Warragamba, která zásobuje Sydney pitnou vodou. http://www.nationalparks.nsw.gov.au/visit-a-park/parks/kanangraboyd-national-park Tito jedinci zde dosahují délky až 1.5 m i s ocasem, výšky v ramenou 70 cm a váží až 30kg.
12 fotek, únor 2009 až říjen 2013, 106 zobrazení, 1 komentář
Příroda, zvláště ta lidskou rukou dosud nedotčená a ještě zvláštněji, Australský buš, zcela nepokrytě libě voní. Když se v devatenáctém století plavili osadníci do země svých snů, tak tuto zemi dříve ucítili než uviděli. Nesčetné miliony eukalyptů, akácií, melaleuk a mnoha jiných stromů a keřů které vylučují do vzduchu aromatické složky a i když zrovna nekvetou provoní vzduch tak, že Austrálie je cítit na několik set mil od pobřeží v širých oceánech. Jejich listy oplývají nesčetnými mikroskopickými žlázami naplněnými libovonnými oleji. A nejenže libě voní, ale tyto oleje mají i léčivé vlastnosti.
Menangle 1
99 fotek, léto, 138 zobrazení, 2 komentáře | cestování, vesnice, bydlení
Toto je osada na samém okraji metropolitní Sydney, zhruba 65 km jihozápadně od City. Poprvé jsme tuto osadu navštívili v roce 1969, kdy jsme se jeli podívat na moderní „mléčnou“ farmu. Farmu budoucnosti, kterou tehdy provozovala zemědělská a chovatelská vysoká škola. Okolní krajina je mírně zvlněná i dosud oplývá převážně výživnými pastvinami na kterých se pasou stáda krav. Jak těch na maso tak i těch fabrik na mléko.
Nedávno jsme osadu Menangle navštívili podruhé, ale z jiního důvodu. Náš dlouholetý a dobrý kamarád zemřel. Jeho žena prodala domeček ve kterém bydleli a koupila si nový ve vesničce pro seniory jménem Durham Green právě v Menangle. http://www.durhamgreen.com.au/home A tak jsme ji jeli navštívit a zkontrolovat její nové bydlení. Vyjeli jsme ráno po deváté a hodinu jeli pěknou zelenou zvlněnou krajinou mezi malými farmami až do Menangle, od nás 65 km vzdáleného. Zde jsme nejdříve zastavili u hlavní křižovatky, kde stojí impozantní budova obchodu a pošty v jednom. Tak, jak bývalo dobrým zvykem v Klokánii v country, i denní tisk tu je k mání.
125 fotek, říjen 2005 až srpen 2017, 104 zobrazení, 8 komentářů | kultura
Jak většina z vás ví, tak su hillbilly (tedy vidlák), který už 44 let bydlí v Modrých horách, které se začínají zvedat zhruba 80 km na západ od téměř pětimilionové metropole Sydney. To proto, že se mě v buši mezi klokany, koaly a goanami líbí víc než v lidských davech multikulturního velkoměsta. Pozoruju, že divoká zvěř je k jednotlivci jaksi přívětivější než moderní společnost lidí, a nebo stárnu.
Není nezajímavé, že zde, v Modrých horách, žije a v minulosti i žilo, mnoho umělců různých odvětví a směrů. Herci, spisovatelé, básníci, výtvarníci všech výtvarných odvětví a tak podobně. Zdejší krajina či prostředí má asi zvláštní kouzlo, jakési fluidum, příznivé k umělecké tvorbě. Také životní styl je zde uvolněnější a jaksi přívětivější, kde čas plyne pomaleji než v uspěchané Sydneyské metropoli, která však není daleko. Zdejší komunita je pohodová a sousedské vztahy ve valné většině velice přátelské.
Nedávno nám jednoho dne naše kamarádka Lenka, kumštýřka, jinak zdejší královna přes loutky, navrhla společnou návštěvu zdejší galerie a muzea Normana Lindsayho, která je od nás jen o dvě osady výše v horách, ve Faulconbridgi. Jak Lenka, tak i my jsme v tomto muzeu už moc dlouho nebyli a místo to je pohodové. V neděli po poledni jsme si dali sraz na parkovišti před muzeem.
Galerie i muzeum se odehrává v bývalé umělcově rezidenci, atelierech, nádherné zahradě a přilehlém buši, kterým vede stezka k útesům a bazénu, který si v tomto kouzelném prostředí tento všestranný umělec vlastníma rukama vybudoval.
Fotky v tomto albu jsou jak moje, tak i stažené z internetu, odkazy jsou v povídání ve Zvířetníku o tomto všestranném umělci. http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
15 fotek, jaro, 112 zobrazení, 3 komentáře
Nedávno jsem si na internetu vybral dárek k svátku. Jak jinak než triko, tedy T shirt s potiskem psiska, které má pohled i barvu jako náš Ferďas, který už na mě čeká za duhovým mostem. Tento je však výmarský ohař a ne kelpie jako Ferdinand, takže mu ušiska visí vedle hlavy. Přesto jsem neodolal.
Firma co tuto nádheru na internetu nabízí je tato: clothingmonster.com a nebo přímo od výrobce zde: https://www.themountain.com/weimaraner-t-shirt/ . Že by se z toho dalo uhodnout kde je, tak to ne, a abych se přiznal, když jsem to objednával tak mě to moc nezajímalo. Vypadalo to, že to je z USA. Tedy aspoň telefonní číslo na jejich domovské stránce, Phone: +1(917)720-3320 podle vyhledávače telefonních čísel https://checkwhocalled.com/phone-number/1-917-720-3320 ukázal na New York. Zde je výsledek vyhledávače: „The phone number 917-720-3320 appears to be a Land Line number from Level 3. The number is located in New York City Zone 1, New York in the United States.“
34 fotek, březen až červenec, 90 zobrazení, 3 komentáře | lidé, události
Od kamarádky Lenky, naší zdejší loutkové královny, nám jednoho dne došla pozvánka na Prezentaci Českého a Slovenského Loutkářství v Austrálii, pořádané u příležitosti nedávného zápisu Českého a Slovenského Loutkářství do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Celá tato událost se odehrávala v Česko-Slovenském Country Clubu, v Sydneyském předměstí Kemps Creek, v neděli 26/3/2017 v 15 hodin.
Celou tuto prezentaci měla na svědomí Lenka.
Pěkné fotky v tomto albu spáchal Erik Janoušek
Rouno 1
10 fotek, září 2015 až červen 2017, 118 zobrazení, 5 komentářů | zvířata
Zhruba před rokem byla nedaleko Canberry u Mulligan’s Flat nalezena zatoulaná ovce s přerostlým rounem. Byla to koule vlny, která vážila dvakrát více než vlastní ovce, která se bála usednout, že se už potom nezvedne. Její rouno po ostříhání vážilo 41.1 kg a je to světový rekord zapsaný do Guiness Book of Records . Toto rouno bylo darováno australskému Národnímu muzeu, kde si je může každý kdo má zájem, prohlédnout. Ovšem ostříhat takové rouno nebyl malý úkol a vyžadoval si velmi zkušeného střihače ovcí a několik pomocníků. Dílo se však podařilo. Ovce jménem Chris se po ostříhání a po počátečních socializačních potížích zařadila do stáda na farmě, kde se s ostatními ovcemi spokojeně pase. Všechny fotky jsou stažené z internetu.
39 fotek, listopad 2004 až květen 2016, 37 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, kultura, města
Svatyně Swayambhunath se rozkládá na vrcholu kopce nad městem Kathmandu. Zdárně jsme došli k úpatí kopce na kterým je ta stupa. Na vrchol vede široké schodiště a úplně dole na začátku je jakejsi portál v jehož bocích jsou zabudovány desítky modlících mlýnků. Jak jde věřící kolem, tak je roztočí. Frmol je značnej, lidi jdou po schodišti nahoru i dolů. Toto jde do výšky asi 150m a je zvláštní že začíná celkem rozumně ale čím výše, tím je strmější. Něco jako by vedlo na lyžařskej skokanskej můstek. Na vrcholku je nepředstavitelnej mumraj. Hned na začátku vyvádí nějaká posedlá žebračka. Rámus to je náramnej a navíc vyvádí jako v epileptickým záchvatu. Taky tam bez pohnutí sedí svatej muž, ale čistší než ti z náměstí Durbar. Obcházíme ústřední stavbu, která je kruhová s věží uprostřed. Po obvodu jsou četné oltáříčky a po všem spózijó tlupy vopic. Ty se mají nejlíp, věřící je krmí. Na natažených šňůrách se ve větru třepotají vlaječky s modlitbama. Výhled na škaredé půlmilionové město Kathmandu je i s tohoto kopce mizerný díky hustému smogu co visí nad městem.
42 fotek, listopad 2004 až květen 2016, 56 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, kultura, města
Náměstí Durbar -To je jakási Mekka zdejších náboženství Hinduistického a Buddhistického, což jsou ta hlavní. Náměstí je velký obdélník olemovaný historickými a religiózními stavbami. Je tu také bílá budova národního muzea po jejíž fasádě šplhalo stádo opic. Na budově tisíce oken má každé okno filigránsky vyřezávaný rám a mříž.
35 fotek, červenec 2015 až květen 2016, 69 zobrazení, 8 komentářů | cestování, města
Kathmandu.

Jak vypadalo město a život v něm v roce 1996
Jazz 1
22 fotek, květen 2008 až prosinec 2016, 86 zobrazení, 1 komentář | kultura
Nevím které česká hlava skopová došla k závěru, že v kotlince se bude tento hudební žánr psát džez. Snad aby nikdo jiný nevěděl o čem je řeč, jako když cizinec narazí na nabodeníčka. na písmenka řžčšěšíýáé, při čemž se podívá do prázdna asi jako by zíral na asijský rozsypaný čaj, tady čínské a nebo japonské či jiné znaky.
31 fotek, červenec 2015 až květen 2016, 74 zobrazení, 3 komentáře | cestování, lidé, města
Pokhara
Ráno jsme si vzali věci na focení a vydali se do Pokhary obdivovat cvrkot. Bylo co. Posvátné krávy se mísily s ranním provozem, vzduch se stával nedýchatelný díky spoustě dopravních prostředků s dvoutaktními motorky a pálícími kvanta oleje. Nejsympatičtější nám byli cyklisti, rikšové co dupali do pedálů a obchodníci se stánky které tlačili. Ty byly na čtyřech kolech od bicyklu a nad tabulí či stolem měli na čtyřech tyčkách co trčely v každém rohu střechu z něčeho co nepropustilo jak sluníčko, tak déšť. Materiály té střechy byly co příležitost poskytne. Tito obchodníci prodávali zeleninu a ovoce. Pomalu jsme se dostávali do centra města. Doprava houstla a vzduch úměrně s ní. Vedle hlavní ulice měli kanalizaci krytou železobetonovými panely do U, postaveného vzhůru nohama. Evidentně pokrok. Jen škoda, že občas nějaký ten panel scházel a v chodníku zela díra jako past na mamuty. Neoznačená, neohražená ale zato pečlivě obcházená jak lidmi, tak dobytkem. Je vidět, že jsou ještě zvyklí čumět na cestu kam šlapou. Tento zvyk u západní zdegenerované společnosti dávno vymizel.
13 fotek, květen 2005 až březen 2017, 199 zobrazení, 3 komentáře | zvířata
Dovolte mě abych vám představil nového zaměstnance a člena pracovního týmu v sydneyském námořním muzeu „Australian National Maritime Museum. https://anmm.wordpress.com/ Stal se jím letos v červnu a je pro svoji práci jako stvořený.
Jak jeho pracovní zařazení napovídá, Bailey Haggarty – assistant manager (seagulls) má na starosti oprsklé mořské racky, kterých je v zálivu Darling Harbour nepočítaně.
13 fotek, červenec 2015, 93 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, vesnice
Poslední den na terku, cesta z Gorepani do Birethanti a do civilizace.
Stonožky 1
17 fotek, leden 2002 až únor 2017, 140 zobrazení, 6 komentářů | příroda, zvířata
K dnešnímu povídání o stonožkách mě inspiroval článek v australské obdobě National Geographic, tedy v Australian Geographic. A také jsem si zavzpomínal u této písničky: https://www.youtube.com/watch?v=5_IY9jS6NrY
39 fotek, červenec 2015 až leden 2017, 53 zobrazení, 8 komentářů
Cesta z Tarapani do Gorepani Ve čtvrtek 10/10 po deštivé a hlučné noci se budíme do nevlídného rána. Ještě je šero, ale venku je mlha a tak se vzdáváme plánu spatřit východ slunka s kopce Půn (3200 m) co je hned nad osadou Gorepani (2874 m). Dlouho jsme se však válet nevydrželi, naházeli jsme do jedné krosny všecko na focení a teplé oblečení a vydali se rychlým krokem do kopce. Doufali jsme, že vrcholek bude z mračen už venku a bude aspoň něco vidět. Krosnu jako mladší a z cvičných důvodů nese Martin. Předcházíme spousty lidí a na vrcholku, co je skutečně nad mračny, je dav asi 200 lidí.
20 fotek, červenec 2015 až květen 2016, 74 zobrazení, 2 komentáře
Cesta z Cchomrongu do Tarapani. V úterý 8/10 se nám jaxi hůř vstávalo. V noci jsme museli párkrát do jít do kadibudky a taky byla velká žízeň. Nicméně jsme kolem šesté zabalili svoje saky paky, nasnídali se, zaplatili a vydali se na další cestu. Naši braťja vstali asi jako my, avšak nebalili, jen se oblékli a odešli do Ghandrungu. Je to přes óbrovské údolí asi 5 hodin normální chůze, pro ně asi 3 hod. vzdálené. Tam je nejbližší telefon a velice se starali aby mohli zavolat domů, že v pořádku slezli dólu. Takže jsme se rychle rozloučili a zase jsme šli sami dva.

Komentáře

přidat komentář