Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

hillbilly 

George Svehla
260 alb36577 zobrazení13 fanoušků3 komentáře

reklama

45 fotek, říjen 2014 až květen 2015, 201 zobrazení, 19 komentářů | cestování, děti, krajina, příroda, rodina-přátelé
Na letní prázdniny v roce 1978 – 79 padla volba na kouzelné místo v okolí zlatonosné řeky Shoalhaven. Její horní tok vytváří krásné a hluboké kaňony kde protéká Jižní Vysočinou v NSW, aby se pak vinula krajinou až ke svému ústí do Pacifiku. http://en.wikipedia.org/wiki/Shoalhaven_River Zvolené místo bylo v krajině horního toku, kde se řeka ještě nezařízla do kraje kaňony ale kde protéká pastvinami zhruba 700 metrů nad mořem, tvoří pěkné meandry a tůně tak vhodné ke koupání. Protože u klokanů jsou letní prázdniny spojeny s Vánocemi a Silvestrem, tak se i tyto události odehrávaly v táboře v buši někdy i za teplot krajně necivilizovaných, přes 40°C vysokých.

V místě nedaleko tábora tvoří řeka velký meandr a tak bývalo u veškerého osazenstva velice oblíbené sjíždět řeku na čem to šlo. Nafukovacími matračkami počínaje a lodičkami konče. Místo startu od cíle bylo jen pár kroků a objet celý poloostrov vzalo půlhodinku náramné zábavy. Mimo několika skalních prahů je koryto řeky písčité a břehy tvoří pěkné pláže plné jemného písku. Však jsme si také natáhli síť na volejbal a hráli plážový voliš. Tato kratochvíle šla však provozovat jen velice brzy zrána a nebo těsně před soumrakem. Přes den byl písek sluníčkem rozžhavený do běla. Pár neopatrných lidí si zde docela úspěšně spálilo kůži na šlapkách.
48 fotek, březen 2013 až srpen 2014, 947 zobrazení, 5 komentářů | cestování, děti, krajina, příroda, rodina-přátelé
Celodenní výlet krajinou v hodnou pro kozy a nebo kamzíky. Nejdříve dolů 300metrovým útesem pak kolem potoků k tůni u Junction Rock a zpět podél potoka do Grannd Canyonu a jím k cestě k autu na Neats Glenn. Výškový rozdíl celkem 700m. Vodopád Bridal Veil má výšku 300m a blízkým útesem vede exponovaná cesta k jeho patě. Tato se nedoporučuje lidem trpícími závratěmi. Doprovodné povídání o výletu vyjde na Zvířetníku v NP.
58 fotek, listopad 2002 až srpen 2014, 280 zobrazení, 16 komentářů | cestování, krajina, příroda
Byla zima a venku bylo jen několik stupňů nad nulou a tak jsme se rozhodli, že se projdeme nedaleko osady Wentworth Falls kolem nádherných vodopádů stejného jména po chodníku jménem National Pass. http://www.nationalpass.com.au/index.php Tento vede dolů skalními útesy k patě prvního patra vodopádu a potom v polovině skalní stěny horizontálně do Údolí vod. (když si na odkazu proklikáte nabídku vlevo nahoře „walk the trail“ tak vás fotky se zvukem provedou celou cestou) A zde je kde to vlastně je, aby to případní zájemci našli. http://en.wikipedia.org/wiki/Wentworth_Falls,_New_South_Wales
97 fotek, červenec 2002 až únor 2015, 504 zobrazení, 46 komentářů | doma, zvířata
Ferdinand nám přibyl do rodiny jako vánoční dáreček v roce 2001 od potomků jako malé štěnisko velikosti i barvy přerostlé krysy. Mládí a potom i další život měl Ferdinand ze psího hlediska parádní. Aspoň si to myslím, nikdy si nestěžoval.

Za rok, na další Vánoce, přibyl Ferdovi kamarád. Opět dáreček od potomků, tentokrát kočičák Packa. Tedy v době kdy přibyl do domečku byl koťátko zvíci rukavice ale dva roční brášky Kelpies, našeho Ferdinanda a jeho brášku Maxima už uměl postavit do lati.

Skoro před čtyřmi roky dostal Ferdinand dalšího kamaráda, téměř dovouletého Maxmiliána, také Kelpieho do sousedů, kteří se stěhovali tam, kde pejsani být nemohou. Znali jsme ho od malého štěňátka a tak jsme skončili s Habsburky, Ferdinandem a Maxmiliánem, které má pod dohledem Packa, který celý ten zvěřinec komanduje.

Od té doby nejen Fderdinand ale panička i pán jaksi zestárli a za svoje hříchy z mládí začali platit. Tím myslím různé choroby a fyzická omezení díky tělu co odmítá spolupracovat. Nakonec jsme dosáhli zhruba stejné úrovně co se pohyblivosti a aktivity týče. To se v poslední době stalo proto, že v neděli 1. února 2015 dopoledne, kolen desáté, klepla Fedinanda Pepka.

Nyní se Ferďas lepší den ze dne, bylo nám řečeno, že za dva měsíce by měl být v pohodě a pokud ho Pepka neklepne znova, tak se asi dožije svých 15 a možná i 17 let, jak je u tohoto plemene zvykem.
31 fotek a 1 video, zima 2014/2015, 352 zobrazení, 18 komentářů | příroda
Poslední nedělní ráno v ke konci se chýlícímu lednu 2015 je jako vymalované. Venku, v jitřním čerstvém vzduchu hulákají různí ptáci a hlavně kecají hejna papoušků corella co se doletěli nasnídat nektar z velkých květů eukalyptu před domečkem.
75 fotek a 5 videí, zima 2014/2015, 852 zobrazení, 34 komentářů | lidé, oslavy
Jako obvykle a jak se zde mezi trampy stalo tradicí, jsme se slezli jako švábi na pivo u kamarádky Mušky na Warragambě v bývalém výcvikovém středisku skautíků, které kdysi Muška s mužem koupili. Na rozlehlém pozemku v buši byli utáboření kamarádi kteří se rozhodli zůstat déle a co přijeli už dříve. Jak cigánské lágr to vypadalo, ale osazenstvo bylo slušné, úsměvné, čisté a bílé pleti.
Kamarádi co přijeli ze vzdálenějších míst, jako Adelaida – 1400km, Melbourne – 900km, Gold Coast a nebo Western Districts of NSW, tedy z vnitrozemí, z country zde už byli zabydlení. Síla lidiček ze Sydney a přilehlého okolí postupně přijížděla. Dohromady nás nakonec bylo kolem 45 kusů. Z toho bylo 9 muzikantů se strunnými nástroji a tak se to začínalo rýsovat na pěknou oslavu.
Velice a mile mě překvapil kamarád z Adelaidy, který mě věnoval velkou knihu. Zakonzervovanou historii ze země kde jsme se narodili. Svázaný časopis Světozor z roku 1917, který byl u nich rodinným dědictvím. http://en.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Btozor Tento je z 60% věnován válečným událostem, včetně četných fotografií. V době jeho vydávání jsme ještě byli součástí Rakousko – Uherské monarchie a zrovna rok nám vládlo Jeho Veličenstvo Karel I. Snažil se navázat na úspěšnou vládu Franze Josefa I, který v roce 1916 ve svých 85 letech zemřel.
Mimo černobílých fotek z celého světa jsou ve Světozoru i články zajímavých autorů, jako třeba od prototypu trampa, umělce, tuláka a novináře Z. M. Kuděje o svých cestách po USA. http://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Mat%C4%9Bj_Kud%C4%9Bj Už se těším jak si v této vzácné zažloutlé knize počtu češtinu z počátku 20. století. Neodolatelné jsou reklamy na poslední straně každého čísla. Nechybí ani ta na automobily Laurin a Klement z Mladé Boleslavi. http://en.wikipedia.org/wiki/Laurin_%26_Klement To se pánům majitelům o Škodovce ještě ani nesnilo, a na tento název si musel podnik ještě 8 let počkat. http://en.wikipedia.org/wiki/%C5%A0koda_Auto
39 fotek, 23.11.2014, 379 zobrazení, 18 komentářů | cestování, krajina, lidé, příroda
listopad 2014 - 1. výročí trampské osady Echidna. Aby jsme nehnili na jednom fleku tak jsme se podívali po blízkém okolí. Aktivity chudobných penzistů žijících z jednotné starobní penze v Klokánii. Tvrdý je životní úděl ve stáří v kapitalizmu.
35 fotek, 21.11.2014, 272 zobrazení, 16 komentářů | cestování, krajina, příroda
listopad 2014 - 1. výročí trampské osady Echidna. Aby jsme nehnili na jednom fleku tak jsme se podívali po blízkém okolí
61 fotek, listopad 2014, 322 zobrazení, 10 komentářů | lidé, oslavy
listopad 2014 - 1. výročí trampské osady Echidna. Událost probíhala po několik dnů...
18 fotek, 22.11.2014, 197 zobrazení, 2 komentáře | lidé, oslavy, zábava
Sobotní večer 22. listopadu 2014 - 1. výročí trampské osady Echidna
117 fotek, listopad 2014, 254 zobrazení, 54 komentářů | krajina, příroda, zvířata
Jak jsem v minulém povídání slíbil, tak Vás v tom dnešním zavedu do prostředí kde probíhaly oslavy prvního výročí TO Echidna. Aby se to nepletlo, rozdělil jsem fotky do pěti alb. Začneme tím, co většina účastníků spatřila po příjezdu na místo, dále si sedneme k slavnostnímu ohni a podíváme se přítomné. Nakonec se vydáme do blízkého okolí.
29 fotek, 20.11.2014, 244 zobrazení, 10 komentářů | cestování, krajina, příroda
Před časem jsem dostal od kamarádů pozvánku na oslavu prvního výročí založení trampské osady Echidna, což je česky Ježura. Tentokrát mě tělo nezradilo a ve čtvrtek, 20. listopadu, časně ráno, ještě před rozbřeskem jsem se vydal v Afuši, což je moje expediční vozidlo, směrem na sever, tedy k rovníku.

Z metropolitní sydneyské aglomerace jsem se vymotal ještě za ranního šera a první sľnečné lúče mě už vítaly na dálnici M1 - Pacific Motorway - na cestě k Newcastle. V okolních údolích se válely ranní mlhy že s mostu Brooklyn byla sotva vidět hladina mořské zátoky Berowra waters. Naposledy jsem jel tímto směrem v srpnu 1969. Já jaksi pobřeží Pacifiku a vodu zrovna nemusím a když mám možnost někam jet, tak to obvykle je na severozápad do vnitrozemí, do pouští, které jsou mou srdeční záležitostí.
Pilbara 1
77 fotek, srpen 2003 až květen 2014, 203 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, příroda
je oblast v Západní Austrálii která má geologické privilegium. Nachází se zde nejstarší horniny na světě, až 3.6 miliard let staré. Zdejší krajina je rájem geologů a nachází se zde i gigantická naleziště železné a jiných rud. Navíc, železo je ve zdejší rudě tak koncentrované, že vychyluje kompasy přelétajícím letadýlkům. Jde o krajinu pouštního charakteru, kde si návštěvník připadá jako na výletu na Marsu. Povídání o této krajině najdete na Neviditelném Psu ve Zvířetníku. http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
87 fotek, říjen 2014, 233 zobrazení, 22 komentářů | lidé, oslavy, příroda, rodina-přátelé
Stejně jako před rokem. Vypuklo nám zde jaro, dokonce jsme měli už i několik dnů kdy bylo přes 30°C ale to neznamená aby se do toho nenamíchalo několik ranních mrazíků a jinovatky. To je období kdy tu s kamarády a kamarádkami pořádáme narozeninové oslavy u horního toku řeky Capertee, na farmě jedněch z kamarádů.

Tentokrát to byly dvojí narozky. Jedna mladice slavila 44 a druhá 60+ několik let k tomu. Do campu, kde jsme už před čtyřiceti lety užívali krásy okolí s malými dětmi, jsme se sjeli už v pátek. Až na rodinku mladice jsme už stejně všichni v penzi a tak nám čas nediktuje co, kdy a jak. Takže mladí přijeli poslední, až večer v pátek potmě.
170 fotek, září 2011 až září 2014, 216 zobrazení, 1 komentář | koníčky, makro, příroda
Stejně jako před rokem. Vypuklo nám zde jaro, dokonce jsme měli už i několik dnů kdy bylo přes 30°C ale to neznamená aby se do toho nenamíchalo několik ranních mrazíků a jinovatky. To je období kdy tu nejvíce kvetou orchideje. Jak ty pěstované, tedy domácí, tak i ty divoké v buši. A tak jsme se z místních, regionálních novin, kterým důvěrně říkáme „kravské rozhledy“, ale jinak známé pod jménem „The Mountain Gazette“ dověděli, že místní, povětšině amatérští pěstitelé, podniknou v sobotu výstavu toho, co se jim podařilo vypěstovat.
Rozhodl jsem se tuto chloubu místních pěstitelů zvěčnit v podobě digitálních fotek, které vám nyní nabízím v albu na Rajčeti.
3 fotky, 3.8.2014, 226 zobrazení, 1 komentář | lidé
Tak se stalo, že na Velikonoce 1974 jsme byli pozváni na již 4. Výroční celoaustralský potlach trampů z Československa. Tento se konal v údolí řeky Shoalhaven u osady Nerriga. Nakonec jsem jel jen já sám s naším Petrem, Míla byla s marodícím Martinem doma. V hospodě v Nerrize čekala spojka, se kterou jsme si nejdříve dali mazanec co jsem dovezl a Míla upekla s pivem a pak mě byla ukázána cesta na flek potlachu.

Kamarádů zde již bylo dost a chumel malých dětí taky. Takže o zábavu nouze nebyla. Navazovala se nová přátelství, potkávali se kamarádi co se znali už z domu a tak se lavinovitě rozrůstala trampská sešlost. Ven se začalo jezdit společně ve skupinách a výroční potlachy o Velikonocích se staly australskou tradicí trampů z Československa.
11 fotek, 19.7.2014, 201 zobrazení, 4 komentáře | cestování, krajina, příroda
Celá akce se odehrávala v zimě, tedy v srpnu roku 1974, pod patronací Sokola a vedením pana Sudka. Avšak jen on s manželkou a naše rodinka byla na místě přes noc. Ostatních, asi 20 účastníků, se dostavilo až v den pořádaného výšlapu. Šlo o to sejít po jednom velmi strmém hřebeni na dno nejhlubšího kaňonu v Klokánii, (900m), kterým jsme pak prošli a pak se zase vyšplhat velice strmým svahem zpět k autům. Stačí snad to, že při výstupu zkolabovali vlčáci a majitelé je museli dál nést a pak i mrňata uvítala vynášku na zádech rodičů. Naši ostřílení hoši však cupitali celou cestu. Teď se tomu sám divím, co dvou a čtyřletý kluk dokázal.

V korytě potoka Bungonia, na dně kaňonu žádná cesta není, zrovna tak jako po hřebeni dolů. Jde se tam kudy buš pustí. V korytě se skáče a leze po vápencových balvanech co zde jsou po každé povodni, tedy větším dešti, vodou přemístěny a jinak naaranžovány. Některé jako malý domek velké a kývající se když se po nich leze. Ostatně okolní stěny jsou horolezeckým rájem, jak jsem se později přesvědčil.

Na tomto výšlapu jsme se poznali s podobně švihlou rodinku, která však na rozdíl od nás měla 2 zhruba stejně staré dcerky. Slovo dalo slovo a začali jsme jezdit ven společně. Přes tyto nové kamarády jsme poznali další jedince i rodinky stejné krevní skupiny a tak se naše vandry po Klokánii staly i společenskou záležitostí.
12 fotek, 30.7.2014, 237 zobrazení, 2 komentáře | cestování, děti, příroda
Když se v roce 1970 narodil Petr to jsem už dělal v konstrukci automobilů BMC. V práci jsem poznal jednoho Čecha co opustil kotlinku v roce 1948, který měl stejnou krevní skupinu, tedy jezdil do buše na výšlapy, lovil zvěř a hledal zlato a drahokamy. Olda Pazderník ovládal navíc naši tehdejší současnou hovorovou češtinu na rozdíl mnohých jeho vrstevníků, kterým se mateřština zastavila okamžikem opuštění rodného hnízda. Byl tehdy vdovec se čtrnáctiletým synem z prvního manželství a jeho druhá manželka byla Japonka se kterou měl malou holčičku, moc pěknou po mamince, která byla jako panenka z porcelánu avšak ideální ženská do nepohody. Začali jsme jezdit ven společně. Olda mě půjčil flintu a ukázal místa kde se dali ulovit králíci a klokani. Obvykle jsme jeli v sobotu přes noc a od té doby jsme konzumovali divoké maso, jezdili hledat safíry a žlutý kov, za kterým účelem jsme si pořídili nutnou výbavu. Navíc to byly aktivity více méně na jednom místě a tak když se narodil Petr, tak od svých 3 měsíců spával s námi pod stanem. Nejpohodlnější to bylo, dokud ho Míla kojila, to měl krmivovou základnu sebou a nebylo třeba nic moc mimo plínek balit.
11 fotek, leden 2004 až srpen 2014, 207 zobrazení, 8 komentářů | příroda
Mnozí pravidelní čtenáři mých blábolů si už zvykli, že ve velké jižní zemi klokanů je vše naopak a nebo
i zcela jinak. Pro ty, kteří si rádi pochutnávají na různých sladkovodních potvůrkách bude dnešní povídání. Povídání bude jen o dvou, jinak by to bylo na knihu, zrovna tak jako o potvůrkách mořských.
Dnes se podíváme na jižní přívěsek Klokánie, Tasmánii. Tato jak charakterem krajiny tak i počasím připomíná nejblíže Evropu, od které se vlastní Klokánie diametrálně liší.
Fotky v tomto albu jsou převzaty z Internetu z různých zdrojů.
http://en.wikipedia.org/wiki/Brown_trout
http://www.parks.tas.gov.au/indeX.aspX?base=3538
http://en.wikipedia.org/wiki/Tasmanian_giant_freshwater_crayfish

Komentáře

přidat komentář