Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

hillbilly 

George Svehla
260 alb36576 zobrazení13 fanoušků3 komentáře

reklama

83 fotek, červenec 2014, 157 zobrazení, 40 komentářů | příroda
v sobotu, 12. července hned po ránu jsme se sebrali a sjeli s kopce ke skautské hale podívat se na tu nádheru. Horko rozhodně nebylo, teploměr u nás ukazoval 5°C a dole pod kopcem je obvykle o 2 – 3° méně. U vchodu jsme zaplatili symbolické vstupné dvou klokaních dolarů na osobu, aby pořadatelé měli na zaplacení za elektriku a vodu co za víkend v té hale spotřebují. Obé je zde nyní drahé, zvlášť elektrická energie, za kterou nám, díky zelené politice vlády, počítají více jak 25 centů za kilowatthodinu.

V prostoru haly byly k sobě sraženy stoly do čtyř podélných řad, pokryty černou plastovou folií a na nich vévodily květňáky s orchidejemi všech možných druhů, barev a vůní. Nádhery bylo až oči přecházely a na jednom stolu byly některé zdejší co rostou divoce v buši. http://anpsa.org.au/APOL19/sep00-1.html Vzduch byl provoněn těmi co omamně voní a obdivovatelů bylo tak akorát přiměřeně aby nebylo přecpáno. Rozhodl jsem se tuto chloubu místních pěstitelů zvěčnit v podobě digitálních fotek, které vám nyní nabízím v albu na Rajčeti.
16 fotek, 5.7.2014, 139 zobrazení, 1 komentář | příroda
Rád bych Vás seznámil s tím jak pokračují v buši odkvetlé žlutokapy. http://en.wikipedia.org/wiki/Xanthorrhoea http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlutokap Jak kvetly bylo zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/2014_05_podzim_v_Klokanii Většina klasů už je tmavě hnědá až skoro černá a tvrdé tobolky se začínají otevírat. V každé jsou zpravidla 2 a někdy i 3 černá semena, která, pokud je dříve nesezobnou ptáci, spadnou do podrostu a časem snad i vyklíčí. Jejich klíčivost je podmíněna řadou okolností ve kterých neschází ani přítomnost kouře z hořícího okolního buše. Takže pokud semínko nebylo sezobnuto, a upadlo do vhodného, mírně vlhkého místa tak když ho pohladí kouř a nesežere nějaký brouk, tak na jaře vyklíčí. Nic moc, asi jako nit tlustý lístek travičky. Žlutokap s růstem moc nespěchá a pokud přežije ranné mládí a nespase ho třeba klokan, tak další rok už má dva jako nit tlusté lístky. A tak to jde dále. Takže žlutokapy co jsou zpravidla na fotkách jsou už pár desítek let staré. Malý, asi půl metru vysoký kmínek, se vytvoří zhruba po 30 letech a v buši jsou vzrostlé exempláře 500 – 1000 let staré.
148 fotek a 1 video, červen až červenec 2014, 233 zobrazení, 40 komentářů | děti, doma, lidé, oslavy
Náš starší syn Petr se na rozdíl od let minulých rozhodl, že svoje 44 narozky a zároveň jmeniny oslaví u nás. S maminou, tedy mojí ženou Mílou, se domluvil na detailech, včetně dobrot. Jak už je u Slovanů zvykem, tak chutná a vydatná strava byla zlatým hřebem celé této akce.

Míla nakoupila ingredienty a v týdnu před dnem D začala chystat, péct a vařit. I dortu na přání Petrovi udělala, tradičního Ožralýho Isidóra, na kterého vždy padne dosti rumu. Jelínek. Připravila si také brambory na saláty, jeden s a druhý bez majonézy, pro schovanku hranolky, protože bramborový salát nepapá. Masovou mňamku nejdříve vyzkoušela jako nový recept na kamarádech na trampské slezině, kde se po závitcích jen zaprášilo a tak se rozhodla, že ji udělá i na nedělní mecheche. V bobcích sekané jsou ukryty kousky chili kabanosu a to vše se zabaleno v plátcích slaniny. Po upečení to nádherně voní a chutná ještě lépe.
167 fotek a 1 video, červen až červenec 2014, 336 zobrazení, 56 komentářů | lidé, oslavy, příroda
Jeden z našich mladších kamarádů trampů se dožil kmetského věku a tak se rozhodl uspořádat oslavu svých kulatin v „našem“ starém kempu u jiného kamaráda na farmě. Místo je to kouzelné v malebném údolíčku na břehu řeky Capertee, která tady, na svém horním toku, připomíná spíše větší potok. Tvoří zde však četné tůně a je lemovaná pěkně vzrostlými shee oaky, tedy kasuáriany, které připomínají borovice.
69 fotek, prosinec 2012 až květen 2014, 199 zobrazení, 31 komentářů | krajina, příroda
Když měli mírnou, ba až teplou zimu v Evropě, proč by nemohli mít nezvykle teplý podzim v Klokánii, že ano. Malebná, teplá rána (15°C) a přívětivé teploty za jasných, slunečných dnů (25°C) přímo zvou do okolního buše. Skutečně Indian Summer (indiánské léto) jako když ho vystřihne. Dokonce i neposlušné tělo třetihorního ještěra se jaksi umoudřilo a tak se skoro každé ráno toulá s Habsburky podzimním bušem. Tedy hlavně s Maxmiliánem, protože Ferdinand jde jen občas, je z nás nejstarší a tělo mu pokaždé nedovolí.
70 fotek, srpen 2007 až květen 2014, 324 zobrazení, 64 komentářů | cestování, krajina, příroda
Je jméno nádherného a velkého národního parku jehož východní okraj začíná 80km západně od Sydnejské metropole. Název, i když to českému uchu bude znít trochu divně, se vyslovuje Volemáj. Většina parku, který měří 5000km čtverečních (bratru 50km od východu na západ a100km od jihu na sever) je téměř neprostupná divočina porostlá hustým bušem, ozdobená kopci přes 1200m vysokými, protkaná kouzelnými kaňony a četnými vodními toky, přístupná jen dobrodružně založeným masochistům. Slézání pískovcových útesů, slaňování do kaňonů, plavání a potápění v ledové vodě na jejich dně kde slunce nikdy nesvítí patří k radovánkám jedinců kteří se tam vydají.
http://en.wikipedia.org/wiki/Wollemi_National_Park
Odměnou jim je splynutí s divočinou, kde se ke spatření nabízí 235 druhů ptáků, 46 druhů savců and 55 druhů motýlů a nesčetné kytky, rostliny a stromy které jinde nevidět.
14 fotek, únor 2004 až březen 2014, 209 zobrazení, 3 komentáře | cestování, krajina, příroda
Pro většinu obyvatelstva Klokánie, která žije na východě a jihu kontinentu, to je tak trochu exotika a z ruky. Jen doletět ze Sydney do Perthu představuje minimálně 5 hodin letu a 4000 km. Odtud pak máme možnost objevovat a obdivovat přírodní krásy okolní krajiny.

Průzračné vody Indického oceánu lákají obyvatelstvo na četné pláže a nedaleké ostrovy. Jeden z nejpopulárnějších je ostrov Rottnest. Místní ho láskyplně zvou „Rotto“. Tento je jen 19 km od pobřeží a má zajímavou historii. Díky tomu, že na ostrově nežijí žádní dravci a žádná zvířata dovlečená lidmi, tak se zde dobře daří domácímu vačnatci jménem quokka. (Setonix brachyurus) Je to zvířátko podobné malému klokánkovi. Podle tohoto původního obyvatele dostal také ostrov svoje nynější jméno. Stalo se takto. Když v roce 1696 holandsý kapitán Willem de Vlamingh strávil šest dnů průzkumem ostrova spletl si četné quokky s obřími krysami a pojmenoval ostrov „Krysí hnízdo“, tedy Rotte nest. Dále se však vyjádřil, že zde je „Ráj na Zemi“ jak se mu zde líbilo.

Povídání o ostrovu bude od úterka na Zvířetníku http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
38 fotek, březen 2014, 432 zobrazení, 16 komentářů | lidé, příroda, události
Na houby to je od nás co by kamenem dohodil, pouhých 115km tam a 115km zpět. Tak budu mít aspoň rozcvičku na těch 600km co to mám od domečku na potlachoviště. Houby rostly a byly po deštích mladé a krásné. Les kam jsme na ně chodili nám majitelé lesů po 40 letech růstu stromečků naholo vytěžili. V novém lese jsme byli kolem deváté ráno a o půl dvanácté jsme odjížděli domů.
Devátý celosvětový potlach trampů z bývalého Československa se konal v neděli 16. března.
Byla to kulminace příprav a chystání australských trampů, kteří tuto akci tentokrát pořádali. Místo vybráno, připraveno a potřebné peníze mezi trampy vybrány a tak nezbývalo než se těšit, že se zase po letech uvidíme se starými kamarády. Tentokrát se pořádal celosvětový potlach po třech letech a ne po pěti, jak bývalo zvykem. Vznikají obavy, že by do pěti let naše řady příliš prořídly. Fotky z potlachu jsou od kamaráda. Více bude v povídání v úterý na Zvířetníku. http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
82 fotek, březen 2006 až prosinec 2013, 318 zobrazení, 22 komentářů | cestování, krajina, příroda, zvířata
Jak jsem už dříve předeslal, tak ostrovy připomínající většině lidí Ráj na Zemi mou osobu nelákají natolik, abych se na některý vypravil a tak jsem nikdy na žádném nebyl. Pokud mám čas, peníze a poslušné tělo, tak nejraději navštěvuji místa kde ani lišky dobrou noc nedávají a soudný člověk ani nepáchne. Přesto mám kamarády kteří jsou na rozdíl ode mne zcela normální a na tyto ostrovy jezdí za rekreací a tak mám spousty informací zprostředkovaně. Jak jejich historky, tak fotky i videa. Takže za vše co bude následovat vděčíte jim.
35 fotek, září 2005 až listopad 2013, 365 zobrazení, 49 komentářů | cestování, krajina, příroda, zvířata
Povídání o prostředí mému srdci nejbližším, kde bych s klidem mohl i zemřít. Zavedu vás do míst mě nejmilejších, do pouští Klokánie. Nemůžu za to kam mě srdce táhne, nikdo nejsme dokonalý. Když dovolíte tak si prohlédneme zajímavé a exotické zvířátko o kterém homo sapiens příliš neví. Je to obyvatel podzemí zdejších pouští a jsou známy dva druhy. Jeden žije v písečných pouštích střední Austrálie a druhý opět ve stejném prostředí Austrálie Západní.
Více povídání o tomto zvířátku bude od úterka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
28 fotek, 12.2.2014, 144 zobrazení, 14 komentářů
Minule jsem napsal:
Největší radost mám já osobně z mnoha desítek bujících žlutokapů, tedy Black Boys, či Grass Trees. Je to trávovitý strom a jejich různé odrůdy patří do čeledi Xanthorrhoeaceae. Většina jich roste v suché a chudé písčité půdě, na skalnatých horských hřebenech a útesech NSW, Viktorie a Tasmánie. Tyto mají bujné zelené čupřiny a když nepočítáme černé, zuhelnatělé kmínky, už téměř nenesou stopy po ohni a většina z nich, jak se na ně po požáru sluší a patří, vyrazila do květu. Ze středu trsu vyrazily 2 – 4 cm v průměru silné lodyhy aby se na jejich vrcholcích začínaly formovat stovky malých květů. Ne, ještě nekvetou, zatím jen rostou do své délky kolem 2 metrů a někdy i více. Už se těším až budu vždy ráno chodit do buše mlsat nektar. Každý minikvítek oplývá po ránu kapkou slaďoučkého a voňavého nektaru. Potom stačí lodyhu s květy ohnout a nektar s květů bohapustě olízat. A kdo ví, třeba je ten nektar i zdravý, když se na něm pase jak hmyz, tak ptáci i já.

Dnes už žlutokapy kvetou a já chodím mlsat nektar.
120 fotek, květen 2001 až únor 2014, 189 zobrazení, 26 komentářů | příroda
Abych dodržel slovo, že podám report o tom jak zdejší okolní buš regeneruje po říjnových ohních, kdy vše shořelo na padrť, vzal jsem si dvě rána po sobě na ranní procházku bušem nejen Habsburky ale i foťák.

Země už není černo – šedivá, kde se Max i Ferda úspěšně ztráceli díky svému zbarvení, ale jasně zelená. Z popela vyrazil nový, bujný život. Od travin přes keře až po stromy. Některé traviny už dokonce stačily vykvést a vysemenit se. Některé vypouští svoje semínka do okolí
podobně jako pampelišky, na padáčkovém chmýří. Ovšem největší radost má Kelpie stereo co mě doprovází. Čokli se prohání podrostem, čmuchají kde to jde i kde to nejde, občas se nějaké trávy i napasou a nově rostoucí zeleň si náležitě a pečlivě značkují. To aby nezabloudili. Daleko pro podrost nevidí.
26 fotek, leden 2014, 284 zobrazení, 9 komentářů | architektura, krajina, lidé, příroda, vesnice
Při mé návštěvě rodné hroudy jsme se vydali po zasněžené silnici směr Útěchov. Než jsme tam však dojeli, tak jsme zastavili u vysněžených strání, kde jsme kdysi jako jinoši a lepé panny, víly to luzné, jezdili na lyžích, tedy bretlovali. Lyžím jsme tehdy jako bretle jinak neřekli. Sníh se na loukách třpytil a Doležalova studánka pod svahem byla zamrzlá a zasněžená. Jinak vypadala jako bych u ní byl včera a ne před více jako třiceti lety. Tehdy nedaleká Tomečkova studánka ještě něpremávala a ke Konšelově o trošku dále se nám sněhem brodit nechtělo. Dlouho jsme se nezdržovali, venku bylo zima a v autě se topilo. Zanedlouho vjíždíme na začátek Vranova. Fotím si myslivnu, kde byla zřízena hospoda a potom poutní kostel Narození Panny Marie s přilehlými klášterními budovami. Tyto i kostel tehdy ještě spravovaly řeholní sestry a byly zrovna zaměstnány odklízením sněhu. Okolí bylo stále dosti zanedbané, bratři Pauláni se sem však po dlouhých letech vrátili až v roce 1992. Od té doby celý areál jen vzkvétá.
46 fotek, srpen 2011 až leden 2014, 214 zobrazení, 28 komentářů | příroda, zvířata
Chladnější počasí letošního léta nebrání tomu aby v zhrádkách i v buši bujně kvetlo a omamně vonělo kde co. V naší předzahrádce máme mimo jiné i dva malé eukalypty co kvetou oranžovými a rudými květy. Red Flowering Gum - Eucalyptus ficifolia. http://en.wikipedia.org/wiki/Corymbia_ficifolia Oba jsou vlastně náhradou za stromy, které jsme museli z bezpečnostních důvodů odstranit. Nové stromky se už pěkně zabydlely a každý rok nádherně kvetou. Ten s oranžovými květy obvykle dříve a ten s rudými později a většinou na dvakrát a tedy déle. Tyto krásné velké květy mívají každé ráno po rozpuku ve svých kalíšcích zhruba 5 – 7 kapek voňavého a sladkého nektaru. Tento já mlsat nechodím, květy jsou ve své většině těžko dostupné, ale tato dobrota neušla místnímu ptactvu, které se do korun těchto kvetoucích stromů slétá. Zvláště ráno, na snídani, když je nektar po noci ještě chladný a jaksi koncentrovaný. Po odkvětu zbývají v trsech jen kalíšky opadaných květů a na těch, které byly opýleny za čas vyrostou tobolky se semeny. Tady se jim říká „gum nuts“ a je to název přiléhavý, protože ořechy svojí tvrdostí připomínají. Jsou oblíbeny k výrobě různých uměleckých kreací. http://www.redbubble.com/explore/gumnut
56 fotek, leden 2002 až prosinec 2013, 279 zobrazení, 25 komentářů | cestování, krajina, příroda, zvířata
Lord Howe Island a leží zhruba 600km na východ od východního pobřeží autralského státu NSW a města Port Macquarie. Tvoří ho vulkanický pozůstatek tektonické činnosti. Takže je náležitě hornatý, skalnatý a oku lahodící. Je jen 10 km dlouhý a 2 – 0.3 km široký ve tvaru dobře vypečeného loupáku. Rozlohu má 14,55 km2, ale jen 398 ha v nížinách je obyvatelných a obývaných. Na západním pobřeží ostrova je napůl uzavřená, krásná a chráněná, písečná pláž s korálovou lagunou. Většina obyvatel žije na přívětivém severu, zatím co jih dominují zalesněné kopce a také nejvyšší bod ostrova, skalnatý Mount Gower, 875 m vysoký. Vlastní ostrov obklopuje skupina menších ostrůvků, ze kterých je nejvýznačnější 23 km vzdálený, půl kilometru vysoký, tesáku podobný, sklanatý výčnělek jménem Ball’s Pyramid. Tento svým tvarem opět přitahuje dobrodružné jedince, strmě se pne přesně do výše 562 m a jeho vrchol byl poprvé zdolán horolezci ze Sydneyského horolezeckého klubu 14. února 1965. Jen se na tento skalní zub vylodit je pro dobrodruhy silných nervů. Jméno této skalní výspě dal jeho objevitel, poručík Ball, sám po sobě. Dále pak Lorde Howe Island obklopuje 27 dalších ostrůvků a skal. Na severu to je skupina sedmi skalnatých neobydlených ostrůvků jménem Admiralty Group. Povídání o ostrovu bude pro zájemce k přečtení od úterka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
95 fotek, květen 2003 až srpen 2013, 188 zobrazení, 33 komentářů | cestování, krajina, příroda, země, zvířata
Jako obvykle v mém případě se jedná o lokalitu kde by ani lišky dobrou noc nedávaly, na queenslandském outbacku, v jeho severozápadní části oplývající tropickým podnebím. Přístup byl po prašných, místy obtížně sjízdných cestách. Národní park Riversleigh jsem navštívil v roce 2003. Za deset let je tam všechno jinak. Vyrostly budovy a malé museum, kde je možno získat bohaté informace. Cesty jsou stále prašné, ale lépe udržované. Když jsme se tamní krajinou pohybovali my, tak u cesty bylo pouze prostranství na parkování, četné informační tabule, umělá jeskyně s více informacemi a perfektním záchodem s tekoucí vodou a toaletním papírem. To vše uprostřed ničeho a my jsme byli po celou dobu návštěvy, asi tři hodiny, jediní lidé v okolí.
Nacházíme se na místě světového významu. Proto bylo v roce 1994 prohlášeno místem světového dědictví UNESCO. Již v roce 1901 byly v tomto místě zaznamenány fosílie, ale díky nepřístupnosti lokality byl první paleontologický průzkum uskutečněn až v roce 1963. Od roku 1973 do dneška se zde provádí systematický průzkum.
Po přečtení nabízených informací se vydáváme po chodníku na naučnou stezku, která nás vede od jedné zkameněliny ke druhé. U každého exempláře je informační tabule vysvětlující na co zrovna zíráme. Cesta se vine pomalu útesem nahoru, aby se pak po obejití vrcholu vrátila zpět tam kde začínala. Tříhodinová vycházka pod pečícím tropickým sluníčkem těsně po poledni nám dala „pokóřit“. Jsme rádi, že se můžeme před žhnoucím pecnem schovat do umělé jeskyně, umně vyvedené z betonu. Při zběžném pohledu by to jeden ani neřekl. Doprovodný článek najdete od útrka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
67 fotek, 27.11.2013, 148 zobrazení, 2 komentáře | krajina, ostatní, příroda
Odhadci z pojišťoven jsou už se svými pracemi hotovi a obnova započíná. Nejvíce se pracuje na domcích ohořelých, poškozených ohněm. Trosky načisto shořelých domečků na spáleništích kontastují jasnou modrou barvou v černém, vypáleném buši. Každé spáleniště je ohraženo červeno-bílou páskou a opatřeno upozorněním co, jak, kdy a proč. Takže kdo se vydá na spáleniště tak se dopuští přestupku a to na vlastní nebezpečí. Ano domky zde jsou pojištěny i proti požáru, ale v místech, jako v Modrých horách, se k ceně pojistky doplácí dalších 100AUD za zvýšený risk. Taková roční kombinovaná pojistka domku a vnitřního zařízení není levná, ale je zde zapotřebí. Letos nás stála 2100AUD a to je dnes 38 600Kč. Historii ohňů za posledních 40 let a doprovodný článek najdete od úterka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
93 fotek, 4.12.2013, 192 zobrazení, 3 komentáře | lidé, ostatní, příroda, události, země
Požáry buše jsou zde úkaz normální a relativně častý. Většinou začínají přírodní příčinou, jako bleskem a potom nějakou nehodou, jako jiskry od zemědělských strojů, elekrického vedení ve větru, havarovaných vozidel a nebo i táboráků. Některé jsou založeny úmyslně pyromany, kteří jsou ve většině kupodivu odhaleni a potrestáni. Nejvíce požárů vzniká v období od 1. října do 31. března. Historii ohňů za posledních 40 let a doprovodný článek najdete od úterka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
183 fotek, únor 2006 až listopad 2013, 179 zobrazení, 49 komentářů | cestování, krajina, příroda, země, zvířata
V tomto fotoalbu bych vám rád přiblížil ostrov málo známý ale o to krásnější a zajímavější. Začnu mojí srdeční záležitostí, ostrovy, které jsou blíže Antarktidy než Austrálie, kterým se většina zvířat i lidí vyhýbá a kam jezdí jen šílenci, podivně švihnutí vědci a nebo masochisti. Jsou však rájem pro faunu, kterou obdivuji a mám rád i přesto, že ve své většině neskutečně páchne a navíc je ukecaná až uřvaná. Předesílám, že já vodu nemusím, jsem písečná krysa a dávám přednost rudému písku v horkých pouštích ve vnitrozemí, přesto mě bylo umožněno navštívit Antarktidu a Ohňovou Zemi, kde jsem zmíněná zvířátka potkal. Ostrovy o kterých se rozepíšu jsem však už nenavštívil, i když bych byl rád tak učinil. Příležitost se prostě nenaskytla a teď se moje tělo podobných ptákovin už odmítá zúčastňovat. Na ostrovy tropické, idylické, s prohřátým pískem na plážích by mě nedostali i kdyby mě za to platili. Dyť povídám, šílenci a masochisti.

Tentokrát se podíváme na ostrov ve tvaru vařené nudle ležící na půl cestě z Nového Zélandu do Antarktidy obdařeným jménem Macquarie.
http://en.wikipedia.org/wiki/Macquarie_Island

Tento leží v jihozápadním koutu Pacifiku v oblasti bouřlivých chladných vod a nikdy neutuchajícího ledového vichru. V roce 1890 převedl Nový Jižní Wales ostrov pod kompetenci Tasmánie a od roku 1900 je politickou součástí Tasmánie. V roku 1978 byl prohlášen za přírodní reservaci díky unikátní floře a fauně. V roce 1997 byl zařazen na seznam světového přírodního dědictví UNESCO pro svoje unikátní geologické složení. Doprovodné povídání o ostrově najdete od úterka na Zvířetníku v Neviditelném Psu. http://neviditelnypes.lidovky.cz/rozcestnik-klokanie-a-jeji-ostrovy-2-macquarie-fqz-/p_zviretnik.aspx?c=A131202_104814_p_zviretnik_dru Fotografie nejsou moje vlastní ale z různých zdrojů, převážně z Internetu.
69 fotek, únor 2002 až listopad 2013, 205 zobrazení, 29 komentářů | cestování, krajina, příroda
Vyhřelým bušem jde dále dohlédnout a zem je zde poseta stovkami malých „black boys“, tedy správně česky žlutokapy (Xanthorrhoea johnsonii), které zpravidla po ohních vyrazí do květu. Tak se už těším. Nyní mají rezavé kštice ožehnutých, trávě podobných listů které u kmene už mají zelenou barvu. O tolik už od požáru povyrostly. http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlutokap Ze středu travnaté kštice pak vyrazí asi 5cm tlustý a 2 – 3 metry vysoký stvol květenství. Tento se od vrcholu asi 1 metr dolů pak obalí stovkami drobných, krémově zbarvených, voňavých a spousty nektaru produkujících květy. Už se těším až budu po ránu chodit do buše mlsat nektar. Stvol s květy oplývajícími kapénkami nektaru si ohnu a pak jej bohapustě olížu. Pochoutka nesmírná, sladká a voňavá, možná že i zdravá.

Spousty semen, která čekala ve svých dřevnatých tobolkách na oheň se vysemenila a jiná, ležící v zemi už několik let počíná klíčit díky jistým složkám v kouři při požáru. Takže oheň otevřel tobolky a kouř zapříčinil klíčivost semen. Příroda tu je prostě na požárech závislá. Navíc, popel shořené vegetace je výborné hnojivo pro nové rostlinky. A tak stačí jen trochu zapršet a život započne nanovo.

Ohořelé stromy i načisto shořelé keře už také začínají rašit a obrůstat. Mají to zde náramně dobře zařízeno. Z kmenů stromů kterým shořely a nebo byly ožehnuty listy vyrazí tak zvané vzdušné výhonky ze skrytých epikormických oček, které jsou skryta a spící pod kůrou. O to se starají hormony stromu. Když je koruna a její listy a větve zničeny, větrem a nebo ohněm, tak hormony zapracují, a z oček na kmenech vyrazí výhonky. http://en.wikipedia.org/wiki/Epicormic_shoot Tyto mají zpočátku listy karmínově červené, zajišťující nouzový metabolismus, než si časem vyrobí chlorofyl k fotosyntéze a zezelenají. Obdobně se děje s keři, které se proměnily v popel a načisto zmizely. Výhonky vyráží z jejich podzemních kořenů. Příroda je mocná čarodějka.

Komentáře

přidat komentář