Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

hillbilly 

George Svehla
266 alb 38 487 zobrazení 14 fanoušků 3 komentáře

reklama

87 fotek, říjen 2014, 235 zobrazení, 22 komentářů | lidé, oslavy, příroda, rodina-přátelé
Stejně jako před rokem. Vypuklo nám zde jaro, dokonce jsme měli už i několik dnů kdy bylo přes 30°C ale to neznamená aby se do toho nenamíchalo několik ranních mrazíků a jinovatky. To je období kdy tu s kamarády a kamarádkami pořádáme narozeninové oslavy u horního toku řeky Capertee, na farmě jedněch z kamarádů.

Tentokrát to byly dvojí narozky. Jedna mladice slavila 44 a druhá 60+ několik let k tomu. Do campu, kde jsme už před čtyřiceti lety užívali krásy okolí s malými dětmi, jsme se sjeli už v pátek. Až na rodinku mladice jsme už stejně všichni v penzi a tak nám čas nediktuje co, kdy a jak. Takže mladí přijeli poslední, až večer v pátek potmě.
170 fotek, září 2011 až září 2014, 217 zobrazení, 1 komentář | koníčky, makro, příroda
Stejně jako před rokem. Vypuklo nám zde jaro, dokonce jsme měli už i několik dnů kdy bylo přes 30°C ale to neznamená aby se do toho nenamíchalo několik ranních mrazíků a jinovatky. To je období kdy tu nejvíce kvetou orchideje. Jak ty pěstované, tedy domácí, tak i ty divoké v buši. A tak jsme se z místních, regionálních novin, kterým důvěrně říkáme „kravské rozhledy“, ale jinak známé pod jménem „The Mountain Gazette“ dověděli, že místní, povětšině amatérští pěstitelé, podniknou v sobotu výstavu toho, co se jim podařilo vypěstovat.
Rozhodl jsem se tuto chloubu místních pěstitelů zvěčnit v podobě digitálních fotek, které vám nyní nabízím v albu na Rajčeti.
3 fotky, 3.8.2014, 228 zobrazení, 1 komentář | lidé
Tak se stalo, že na Velikonoce 1974 jsme byli pozváni na již 4. Výroční celoaustralský potlach trampů z Československa. Tento se konal v údolí řeky Shoalhaven u osady Nerriga. Nakonec jsem jel jen já sám s naším Petrem, Míla byla s marodícím Martinem doma. V hospodě v Nerrize čekala spojka, se kterou jsme si nejdříve dali mazanec co jsem dovezl a Míla upekla s pivem a pak mě byla ukázána cesta na flek potlachu.

Kamarádů zde již bylo dost a chumel malých dětí taky. Takže o zábavu nouze nebyla. Navazovala se nová přátelství, potkávali se kamarádi co se znali už z domu a tak se lavinovitě rozrůstala trampská sešlost. Ven se začalo jezdit společně ve skupinách a výroční potlachy o Velikonocích se staly australskou tradicí trampů z Československa.
11 fotek, 19.7.2014, 206 zobrazení, 4 komentáře | cestování, krajina, příroda
Celá akce se odehrávala v zimě, tedy v srpnu roku 1974, pod patronací Sokola a vedením pana Sudka. Avšak jen on s manželkou a naše rodinka byla na místě přes noc. Ostatních, asi 20 účastníků, se dostavilo až v den pořádaného výšlapu. Šlo o to sejít po jednom velmi strmém hřebeni na dno nejhlubšího kaňonu v Klokánii, (900m), kterým jsme pak prošli a pak se zase vyšplhat velice strmým svahem zpět k autům. Stačí snad to, že při výstupu zkolabovali vlčáci a majitelé je museli dál nést a pak i mrňata uvítala vynášku na zádech rodičů. Naši ostřílení hoši však cupitali celou cestu. Teď se tomu sám divím, co dvou a čtyřletý kluk dokázal.

V korytě potoka Bungonia, na dně kaňonu žádná cesta není, zrovna tak jako po hřebeni dolů. Jde se tam kudy buš pustí. V korytě se skáče a leze po vápencových balvanech co zde jsou po každé povodni, tedy větším dešti, vodou přemístěny a jinak naaranžovány. Některé jako malý domek velké a kývající se když se po nich leze. Ostatně okolní stěny jsou horolezeckým rájem, jak jsem se později přesvědčil.

Na tomto výšlapu jsme se poznali s podobně švihlou rodinku, která však na rozdíl od nás měla 2 zhruba stejně staré dcerky. Slovo dalo slovo a začali jsme jezdit ven společně. Přes tyto nové kamarády jsme poznali další jedince i rodinky stejné krevní skupiny a tak se naše vandry po Klokánii staly i společenskou záležitostí.
12 fotek, 30.7.2014, 244 zobrazení, 2 komentáře | cestování, děti, příroda
Když se v roce 1970 narodil Petr to jsem už dělal v konstrukci automobilů BMC. V práci jsem poznal jednoho Čecha co opustil kotlinku v roce 1948, který měl stejnou krevní skupinu, tedy jezdil do buše na výšlapy, lovil zvěř a hledal zlato a drahokamy. Olda Pazderník ovládal navíc naši tehdejší současnou hovorovou češtinu na rozdíl mnohých jeho vrstevníků, kterým se mateřština zastavila okamžikem opuštění rodného hnízda. Byl tehdy vdovec se čtrnáctiletým synem z prvního manželství a jeho druhá manželka byla Japonka se kterou měl malou holčičku, moc pěknou po mamince, která byla jako panenka z porcelánu avšak ideální ženská do nepohody. Začali jsme jezdit ven společně. Olda mě půjčil flintu a ukázal místa kde se dali ulovit králíci a klokani. Obvykle jsme jeli v sobotu přes noc a od té doby jsme konzumovali divoké maso, jezdili hledat safíry a žlutý kov, za kterým účelem jsme si pořídili nutnou výbavu. Navíc to byly aktivity více méně na jednom místě a tak když se narodil Petr, tak od svých 3 měsíců spával s námi pod stanem. Nejpohodlnější to bylo, dokud ho Míla kojila, to měl krmivovou základnu sebou a nebylo třeba nic moc mimo plínek balit.
11 fotek, leden 2004 až srpen 2014, 207 zobrazení, 8 komentářů | příroda
Mnozí pravidelní čtenáři mých blábolů si už zvykli, že ve velké jižní zemi klokanů je vše naopak a nebo
i zcela jinak. Pro ty, kteří si rádi pochutnávají na různých sladkovodních potvůrkách bude dnešní povídání. Povídání bude jen o dvou, jinak by to bylo na knihu, zrovna tak jako o potvůrkách mořských.
Dnes se podíváme na jižní přívěsek Klokánie, Tasmánii. Tato jak charakterem krajiny tak i počasím připomíná nejblíže Evropu, od které se vlastní Klokánie diametrálně liší.
Fotky v tomto albu jsou převzaty z Internetu z různých zdrojů.
http://en.wikipedia.org/wiki/Brown_trout
http://www.parks.tas.gov.au/indeX.aspX?base=3538
http://en.wikipedia.org/wiki/Tasmanian_giant_freshwater_crayfish
83 fotek, červenec 2014, 157 zobrazení, 40 komentářů | příroda
v sobotu, 12. července hned po ránu jsme se sebrali a sjeli s kopce ke skautské hale podívat se na tu nádheru. Horko rozhodně nebylo, teploměr u nás ukazoval 5°C a dole pod kopcem je obvykle o 2 – 3° méně. U vchodu jsme zaplatili symbolické vstupné dvou klokaních dolarů na osobu, aby pořadatelé měli na zaplacení za elektriku a vodu co za víkend v té hale spotřebují. Obé je zde nyní drahé, zvlášť elektrická energie, za kterou nám, díky zelené politice vlády, počítají více jak 25 centů za kilowatthodinu.

V prostoru haly byly k sobě sraženy stoly do čtyř podélných řad, pokryty černou plastovou folií a na nich vévodily květňáky s orchidejemi všech možných druhů, barev a vůní. Nádhery bylo až oči přecházely a na jednom stolu byly některé zdejší co rostou divoce v buši. http://anpsa.org.au/APOL19/sep00-1.html Vzduch byl provoněn těmi co omamně voní a obdivovatelů bylo tak akorát přiměřeně aby nebylo přecpáno. Rozhodl jsem se tuto chloubu místních pěstitelů zvěčnit v podobě digitálních fotek, které vám nyní nabízím v albu na Rajčeti.
16 fotek, 5.7.2014, 140 zobrazení, 1 komentář | příroda
Rád bych Vás seznámil s tím jak pokračují v buši odkvetlé žlutokapy. http://en.wikipedia.org/wiki/Xanthorrhoeahttp://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlutokap Jak kvetly bylo zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/2014_05_podzim_v_Klokanii Většina klasů už je tmavě hnědá až skoro černá a tvrdé tobolky se začínají otevírat. V každé jsou zpravidla 2 a někdy i 3 černá semena, která, pokud je dříve nesezobnou ptáci, spadnou do podrostu a časem snad i vyklíčí. Jejich klíčivost je podmíněna řadou okolností ve kterých neschází ani přítomnost kouře z hořícího okolního buše. Takže pokud semínko nebylo sezobnuto, a upadlo do vhodného, mírně vlhkého místa tak když ho pohladí kouř a nesežere nějaký brouk, tak na jaře vyklíčí. Nic moc, asi jako nit tlustý lístek travičky. Žlutokap s růstem moc nespěchá a pokud přežije ranné mládí a nespase ho třeba klokan, tak další rok už má dva jako nit tlusté lístky. A tak to jde dále. Takže žlutokapy co jsou zpravidla na fotkách jsou už pár desítek let staré. Malý, asi půl metru vysoký kmínek, se vytvoří zhruba po 30 letech a v buši jsou vzrostlé exempláře 500 – 1000 let staré.
148 fotek a 1 video, červen až červenec 2014, 233 zobrazení, 40 komentářů | děti, doma, lidé, oslavy
Náš starší syn Petr se na rozdíl od let minulých rozhodl, že svoje 44 narozky a zároveň jmeniny oslaví u nás. S maminou, tedy mojí ženou Mílou, se domluvil na detailech, včetně dobrot. Jak už je u Slovanů zvykem, tak chutná a vydatná strava byla zlatým hřebem celé této akce.

Míla nakoupila ingredienty a v týdnu před dnem D začala chystat, péct a vařit. I dortu na přání Petrovi udělala, tradičního Ožralýho Isidóra, na kterého vždy padne dosti rumu. Jelínek. Připravila si také brambory na saláty, jeden s a druhý bez majonézy, pro schovanku hranolky, protože bramborový salát nepapá. Masovou mňamku nejdříve vyzkoušela jako nový recept na kamarádech na trampské slezině, kde se po závitcích jen zaprášilo a tak se rozhodla, že ji udělá i na nedělní mecheche. V bobcích sekané jsou ukryty kousky chili kabanosu a to vše se zabaleno v plátcích slaniny. Po upečení to nádherně voní a chutná ještě lépe.
167 fotek a 1 video, červen až červenec 2014, 337 zobrazení, 56 komentářů | lidé, oslavy, příroda
Jeden z našich mladších kamarádů trampů se dožil kmetského věku a tak se rozhodl uspořádat oslavu svých kulatin v „našem“ starém kempu u jiného kamaráda na farmě. Místo je to kouzelné v malebném údolíčku na břehu řeky Capertee, která tady, na svém horním toku, připomíná spíše větší potok. Tvoří zde však četné tůně a je lemovaná pěkně vzrostlými shee oaky, tedy kasuáriany, které připomínají borovice.
69 fotek, prosinec 2012 až květen 2014, 199 zobrazení, 31 komentářů | krajina, příroda
Když měli mírnou, ba až teplou zimu v Evropě, proč by nemohli mít nezvykle teplý podzim v Klokánii, že ano. Malebná, teplá rána (15°C) a přívětivé teploty za jasných, slunečných dnů (25°C) přímo zvou do okolního buše. Skutečně Indian Summer (indiánské léto) jako když ho vystřihne. Dokonce i neposlušné tělo třetihorního ještěra se jaksi umoudřilo a tak se skoro každé ráno toulá s Habsburky podzimním bušem. Tedy hlavně s Maxmiliánem, protože Ferdinand jde jen občas, je z nás nejstarší a tělo mu pokaždé nedovolí.
Wollemi   0
70 fotek, srpen 2007 až květen 2014, 325 zobrazení, 64 komentářů | cestování, krajina, příroda
Je jméno nádherného a velkého národního parku jehož východní okraj začíná 80km západně od Sydnejské metropole. Název, i když to českému uchu bude znít trochu divně, se vyslovuje Volemáj. Většina parku, který měří 5000km čtverečních (bratru 50km od východu na západ a100km od jihu na sever) je téměř neprostupná divočina porostlá hustým bušem, ozdobená kopci přes 1200m vysokými, protkaná kouzelnými kaňony a četnými vodními toky, přístupná jen dobrodružně založeným masochistům. Slézání pískovcových útesů, slaňování do kaňonů, plavání a potápění v ledové vodě na jejich dně kde slunce nikdy nesvítí patří k radovánkám jedinců kteří se tam vydají.
http://en.wikipedia.org/wiki/Wollemi_National_Park
Odměnou jim je splynutí s divočinou, kde se ke spatření nabízí 235 druhů ptáků, 46 druhů savců and 55 druhů motýlů a nesčetné kytky, rostliny a stromy které jinde nevidět.
14 fotek, únor 2004 až březen 2014, 211 zobrazení, 3 komentáře | cestování, krajina, příroda
Pro většinu obyvatelstva Klokánie, která žije na východě a jihu kontinentu, to je tak trochu exotika a z ruky. Jen doletět ze Sydney do Perthu představuje minimálně 5 hodin letu a 4000 km. Odtud pak máme možnost objevovat a obdivovat přírodní krásy okolní krajiny.

Průzračné vody Indického oceánu lákají obyvatelstvo na četné pláže a nedaleké ostrovy. Jeden z nejpopulárnějších je ostrov Rottnest. Místní ho láskyplně zvou „Rotto“. Tento je jen 19 km od pobřeží a má zajímavou historii. Díky tomu, že na ostrově nežijí žádní dravci a žádná zvířata dovlečená lidmi, tak se zde dobře daří domácímu vačnatci jménem quokka. (Setonix brachyurus) Je to zvířátko podobné malému klokánkovi. Podle tohoto původního obyvatele dostal také ostrov svoje nynější jméno. Stalo se takto. Když v roce 1696 holandsý kapitán Willem de Vlamingh strávil šest dnů průzkumem ostrova spletl si četné quokky s obřími krysami a pojmenoval ostrov „Krysí hnízdo“, tedy Rotte nest. Dále se však vyjádřil, že zde je „Ráj na Zemi“ jak se mu zde líbilo.

Povídání o ostrovu bude od úterka na Zvířetníku http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
38 fotek, březen 2014, 434 zobrazení, 16 komentářů | lidé, příroda, události
Na houby to je od nás co by kamenem dohodil, pouhých 115km tam a 115km zpět. Tak budu mít aspoň rozcvičku na těch 600km co to mám od domečku na potlachoviště. Houby rostly a byly po deštích mladé a krásné. Les kam jsme na ně chodili nám majitelé lesů po 40 letech růstu stromečků naholo vytěžili. V novém lese jsme byli kolem deváté ráno a o půl dvanácté jsme odjížděli domů.
Devátý celosvětový potlach trampů z bývalého Československa se konal v neděli 16. března.
Byla to kulminace příprav a chystání australských trampů, kteří tuto akci tentokrát pořádali. Místo vybráno, připraveno a potřebné peníze mezi trampy vybrány a tak nezbývalo než se těšit, že se zase po letech uvidíme se starými kamarády. Tentokrát se pořádal celosvětový potlach po třech letech a ne po pěti, jak bývalo zvykem. Vznikají obavy, že by do pěti let naše řady příliš prořídly. Fotky z potlachu jsou od kamaráda. Více bude v povídání v úterý na Zvířetníku. http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
82 fotek, březen 2006 až prosinec 2013, 332 zobrazení, 22 komentářů | cestování, krajina, příroda, zvířata
Jak jsem už dříve předeslal, tak ostrovy připomínající většině lidí Ráj na Zemi mou osobu nelákají natolik, abych se na některý vypravil a tak jsem nikdy na žádném nebyl. Pokud mám čas, peníze a poslušné tělo, tak nejraději navštěvuji místa kde ani lišky dobrou noc nedávají a soudný člověk ani nepáchne. Přesto mám kamarády kteří jsou na rozdíl ode mne zcela normální a na tyto ostrovy jezdí za rekreací a tak mám spousty informací zprostředkovaně. Jak jejich historky, tak fotky i videa. Takže za vše co bude následovat vděčíte jim.
35 fotek, září 2005 až listopad 2013, 365 zobrazení, 49 komentářů | cestování, krajina, příroda, zvířata
Povídání o prostředí mému srdci nejbližším, kde bych s klidem mohl i zemřít. Zavedu vás do míst mě nejmilejších, do pouští Klokánie. Nemůžu za to kam mě srdce táhne, nikdo nejsme dokonalý. Když dovolíte tak si prohlédneme zajímavé a exotické zvířátko o kterém homo sapiens příliš neví. Je to obyvatel podzemí zdejších pouští a jsou známy dva druhy. Jeden žije v písečných pouštích střední Austrálie a druhý opět ve stejném prostředí Austrálie Západní.
Více povídání o tomto zvířátku bude od úterka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
28 fotek, 12.2.2014, 145 zobrazení, 14 komentářů
Minule jsem napsal:
Největší radost mám já osobně z mnoha desítek bujících žlutokapů, tedy Black Boys, či Grass Trees. Je to trávovitý strom a jejich různé odrůdy patří do čeledi Xanthorrhoeaceae. Většina jich roste v suché a chudé písčité půdě, na skalnatých horských hřebenech a útesech NSW, Viktorie a Tasmánie. Tyto mají bujné zelené čupřiny a když nepočítáme černé, zuhelnatělé kmínky, už téměř nenesou stopy po ohni a většina z nich, jak se na ně po požáru sluší a patří, vyrazila do květu. Ze středu trsu vyrazily 2 – 4 cm v průměru silné lodyhy aby se na jejich vrcholcích začínaly formovat stovky malých květů. Ne, ještě nekvetou, zatím jen rostou do své délky kolem 2 metrů a někdy i více. Už se těším až budu vždy ráno chodit do buše mlsat nektar. Každý minikvítek oplývá po ránu kapkou slaďoučkého a voňavého nektaru. Potom stačí lodyhu s květy ohnout a nektar s květů bohapustě olízat. A kdo ví, třeba je ten nektar i zdravý, když se na něm pase jak hmyz, tak ptáci i já.

Dnes už žlutokapy kvetou a já chodím mlsat nektar.
120 fotek, květen 2001 až únor 2014, 189 zobrazení, 26 komentářů | příroda
Abych dodržel slovo, že podám report o tom jak zdejší okolní buš regeneruje po říjnových ohních, kdy vše shořelo na padrť, vzal jsem si dvě rána po sobě na ranní procházku bušem nejen Habsburky ale i foťák.

Země už není černo – šedivá, kde se Max i Ferda úspěšně ztráceli díky svému zbarvení, ale jasně zelená. Z popela vyrazil nový, bujný život. Od travin přes keře až po stromy. Některé traviny už dokonce stačily vykvést a vysemenit se. Některé vypouští svoje semínka do okolí
podobně jako pampelišky, na padáčkovém chmýří. Ovšem největší radost má Kelpie stereo co mě doprovází. Čokli se prohání podrostem, čmuchají kde to jde i kde to nejde, občas se nějaké trávy i napasou a nově rostoucí zeleň si náležitě a pečlivě značkují. To aby nezabloudili. Daleko pro podrost nevidí.
26 fotek, leden 2014, 290 zobrazení, 9 komentářů | architektura, krajina, lidé, příroda, vesnice
Při mé návštěvě rodné hroudy jsme se vydali po zasněžené silnici směr Útěchov. Než jsme tam však dojeli, tak jsme zastavili u vysněžených strání, kde jsme kdysi jako jinoši a lepé panny, víly to luzné, jezdili na lyžích, tedy bretlovali. Lyžím jsme tehdy jako bretle jinak neřekli. Sníh se na loukách třpytil a Doležalova studánka pod svahem byla zamrzlá a zasněžená. Jinak vypadala jako bych u ní byl včera a ne před více jako třiceti lety. Tehdy nedaleká Tomečkova studánka ještě něpremávala a ke Konšelově o trošku dále se nám sněhem brodit nechtělo. Dlouho jsme se nezdržovali, venku bylo zima a v autě se topilo. Zanedlouho vjíždíme na začátek Vranova. Fotím si myslivnu, kde byla zřízena hospoda a potom poutní kostel Narození Panny Marie s přilehlými klášterními budovami. Tyto i kostel tehdy ještě spravovaly řeholní sestry a byly zrovna zaměstnány odklízením sněhu. Okolí bylo stále dosti zanedbané, bratři Pauláni se sem však po dlouhých letech vrátili až v roce 1992. Od té doby celý areál jen vzkvétá.
46 fotek, srpen 2011 až leden 2014, 218 zobrazení, 28 komentářů | příroda, zvířata
Chladnější počasí letošního léta nebrání tomu aby v zhrádkách i v buši bujně kvetlo a omamně vonělo kde co. V naší předzahrádce máme mimo jiné i dva malé eukalypty co kvetou oranžovými a rudými květy. Red Flowering Gum - Eucalyptus ficifolia. http://en.wikipedia.org/wiki/Corymbia_ficifolia Oba jsou vlastně náhradou za stromy, které jsme museli z bezpečnostních důvodů odstranit. Nové stromky se už pěkně zabydlely a každý rok nádherně kvetou. Ten s oranžovými květy obvykle dříve a ten s rudými později a většinou na dvakrát a tedy déle. Tyto krásné velké květy mívají každé ráno po rozpuku ve svých kalíšcích zhruba 5 – 7 kapek voňavého a sladkého nektaru. Tento já mlsat nechodím, květy jsou ve své většině těžko dostupné, ale tato dobrota neušla místnímu ptactvu, které se do korun těchto kvetoucích stromů slétá. Zvláště ráno, na snídani, když je nektar po noci ještě chladný a jaksi koncentrovaný. Po odkvětu zbývají v trsech jen kalíšky opadaných květů a na těch, které byly opýleny za čas vyrostou tobolky se semeny. Tady se jim říká „gum nuts“ a je to název přiléhavý, protože ořechy svojí tvrdostí připomínají. Jsou oblíbeny k výrobě různých uměleckých kreací. http://www.redbubble.com/explore/gumnut

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.