Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

hillbilly 

George Svehla
251 alb35280 zobrazení13 fanoušků3 komentáře


reklama

35 fotek, září 2005 až listopad 2013, 359 zobrazení, 49 komentářů | cestování, krajina, příroda, zvířata
Povídání o prostředí mému srdci nejbližším, kde bych s klidem mohl i zemřít. Zavedu vás do míst mě nejmilejších, do pouští Klokánie. Nemůžu za to kam mě srdce táhne, nikdo nejsme dokonalý. Když dovolíte tak si prohlédneme zajímavé a exotické zvířátko o kterém homo sapiens příliš neví. Je to obyvatel podzemí zdejších pouští a jsou známy dva druhy. Jeden žije v písečných pouštích střední Austrálie a druhý opět ve stejném prostředí Austrálie Západní.
Více povídání o tomto zvířátku bude od úterka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
28 fotek, 12.2.2014, 144 zobrazení, 14 komentářů
Minule jsem napsal:
Největší radost mám já osobně z mnoha desítek bujících žlutokapů, tedy Black Boys, či Grass Trees. Je to trávovitý strom a jejich různé odrůdy patří do čeledi Xanthorrhoeaceae. Většina jich roste v suché a chudé písčité půdě, na skalnatých horských hřebenech a útesech NSW, Viktorie a Tasmánie. Tyto mají bujné zelené čupřiny a když nepočítáme černé, zuhelnatělé kmínky, už téměř nenesou stopy po ohni a většina z nich, jak se na ně po požáru sluší a patří, vyrazila do květu. Ze středu trsu vyrazily 2 – 4 cm v průměru silné lodyhy aby se na jejich vrcholcích začínaly formovat stovky malých květů. Ne, ještě nekvetou, zatím jen rostou do své délky kolem 2 metrů a někdy i více. Už se těším až budu vždy ráno chodit do buše mlsat nektar. Každý minikvítek oplývá po ránu kapkou slaďoučkého a voňavého nektaru. Potom stačí lodyhu s květy ohnout a nektar s květů bohapustě olízat. A kdo ví, třeba je ten nektar i zdravý, když se na něm pase jak hmyz, tak ptáci i já.

Dnes už žlutokapy kvetou a já chodím mlsat nektar.
120 fotek, květen 2001 až únor 2014, 188 zobrazení, 26 komentářů | příroda
Abych dodržel slovo, že podám report o tom jak zdejší okolní buš regeneruje po říjnových ohních, kdy vše shořelo na padrť, vzal jsem si dvě rána po sobě na ranní procházku bušem nejen Habsburky ale i foťák.

Země už není černo – šedivá, kde se Max i Ferda úspěšně ztráceli díky svému zbarvení, ale jasně zelená. Z popela vyrazil nový, bujný život. Od travin přes keře až po stromy. Některé traviny už dokonce stačily vykvést a vysemenit se. Některé vypouští svoje semínka do okolí
podobně jako pampelišky, na padáčkovém chmýří. Ovšem největší radost má Kelpie stereo co mě doprovází. Čokli se prohání podrostem, čmuchají kde to jde i kde to nejde, občas se nějaké trávy i napasou a nově rostoucí zeleň si náležitě a pečlivě značkují. To aby nezabloudili. Daleko pro podrost nevidí.
26 fotek, leden 2014, 282 zobrazení, 9 komentářů | architektura, krajina, lidé, příroda, vesnice
Při mé návštěvě rodné hroudy jsme se vydali po zasněžené silnici směr Útěchov. Než jsme tam však dojeli, tak jsme zastavili u vysněžených strání, kde jsme kdysi jako jinoši a lepé panny, víly to luzné, jezdili na lyžích, tedy bretlovali. Lyžím jsme tehdy jako bretle jinak neřekli. Sníh se na loukách třpytil a Doležalova studánka pod svahem byla zamrzlá a zasněžená. Jinak vypadala jako bych u ní byl včera a ne před více jako třiceti lety. Tehdy nedaleká Tomečkova studánka ještě něpremávala a ke Konšelově o trošku dále se nám sněhem brodit nechtělo. Dlouho jsme se nezdržovali, venku bylo zima a v autě se topilo. Zanedlouho vjíždíme na začátek Vranova. Fotím si myslivnu, kde byla zřízena hospoda a potom poutní kostel Narození Panny Marie s přilehlými klášterními budovami. Tyto i kostel tehdy ještě spravovaly řeholní sestry a byly zrovna zaměstnány odklízením sněhu. Okolí bylo stále dosti zanedbané, bratři Pauláni se sem však po dlouhých letech vrátili až v roce 1992. Od té doby celý areál jen vzkvétá.
46 fotek, srpen 2011 až leden 2014, 214 zobrazení, 28 komentářů | příroda, zvířata
Chladnější počasí letošního léta nebrání tomu aby v zhrádkách i v buši bujně kvetlo a omamně vonělo kde co. V naší předzahrádce máme mimo jiné i dva malé eukalypty co kvetou oranžovými a rudými květy. Red Flowering Gum - Eucalyptus ficifolia. http://en.wikipedia.org/wiki/Corymbia_ficifolia Oba jsou vlastně náhradou za stromy, které jsme museli z bezpečnostních důvodů odstranit. Nové stromky se už pěkně zabydlely a každý rok nádherně kvetou. Ten s oranžovými květy obvykle dříve a ten s rudými později a většinou na dvakrát a tedy déle. Tyto krásné velké květy mívají každé ráno po rozpuku ve svých kalíšcích zhruba 5 – 7 kapek voňavého a sladkého nektaru. Tento já mlsat nechodím, květy jsou ve své většině těžko dostupné, ale tato dobrota neušla místnímu ptactvu, které se do korun těchto kvetoucích stromů slétá. Zvláště ráno, na snídani, když je nektar po noci ještě chladný a jaksi koncentrovaný. Po odkvětu zbývají v trsech jen kalíšky opadaných květů a na těch, které byly opýleny za čas vyrostou tobolky se semeny. Tady se jim říká „gum nuts“ a je to název přiléhavý, protože ořechy svojí tvrdostí připomínají. Jsou oblíbeny k výrobě různých uměleckých kreací. http://www.redbubble.com/explore/gumnut
56 fotek, leden 2002 až prosinec 2013, 276 zobrazení, 25 komentářů | cestování, krajina, příroda, zvířata
Lord Howe Island a leží zhruba 600km na východ od východního pobřeží autralského státu NSW a města Port Macquarie. Tvoří ho vulkanický pozůstatek tektonické činnosti. Takže je náležitě hornatý, skalnatý a oku lahodící. Je jen 10 km dlouhý a 2 – 0.3 km široký ve tvaru dobře vypečeného loupáku. Rozlohu má 14,55 km2, ale jen 398 ha v nížinách je obyvatelných a obývaných. Na západním pobřeží ostrova je napůl uzavřená, krásná a chráněná, písečná pláž s korálovou lagunou. Většina obyvatel žije na přívětivém severu, zatím co jih dominují zalesněné kopce a také nejvyšší bod ostrova, skalnatý Mount Gower, 875 m vysoký. Vlastní ostrov obklopuje skupina menších ostrůvků, ze kterých je nejvýznačnější 23 km vzdálený, půl kilometru vysoký, tesáku podobný, sklanatý výčnělek jménem Ball’s Pyramid. Tento svým tvarem opět přitahuje dobrodružné jedince, strmě se pne přesně do výše 562 m a jeho vrchol byl poprvé zdolán horolezci ze Sydneyského horolezeckého klubu 14. února 1965. Jen se na tento skalní zub vylodit je pro dobrodruhy silných nervů. Jméno této skalní výspě dal jeho objevitel, poručík Ball, sám po sobě. Dále pak Lorde Howe Island obklopuje 27 dalších ostrůvků a skal. Na severu to je skupina sedmi skalnatých neobydlených ostrůvků jménem Admiralty Group. Povídání o ostrovu bude pro zájemce k přečtení od úterka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
95 fotek, květen 2003 až srpen 2013, 188 zobrazení, 33 komentářů | cestování, krajina, příroda, země, zvířata
Jako obvykle v mém případě se jedná o lokalitu kde by ani lišky dobrou noc nedávaly, na queenslandském outbacku, v jeho severozápadní části oplývající tropickým podnebím. Přístup byl po prašných, místy obtížně sjízdných cestách. Národní park Riversleigh jsem navštívil v roce 2003. Za deset let je tam všechno jinak. Vyrostly budovy a malé museum, kde je možno získat bohaté informace. Cesty jsou stále prašné, ale lépe udržované. Když jsme se tamní krajinou pohybovali my, tak u cesty bylo pouze prostranství na parkování, četné informační tabule, umělá jeskyně s více informacemi a perfektním záchodem s tekoucí vodou a toaletním papírem. To vše uprostřed ničeho a my jsme byli po celou dobu návštěvy, asi tři hodiny, jediní lidé v okolí.
Nacházíme se na místě světového významu. Proto bylo v roce 1994 prohlášeno místem světového dědictví UNESCO. Již v roce 1901 byly v tomto místě zaznamenány fosílie, ale díky nepřístupnosti lokality byl první paleontologický průzkum uskutečněn až v roce 1963. Od roku 1973 do dneška se zde provádí systematický průzkum.
Po přečtení nabízených informací se vydáváme po chodníku na naučnou stezku, která nás vede od jedné zkameněliny ke druhé. U každého exempláře je informační tabule vysvětlující na co zrovna zíráme. Cesta se vine pomalu útesem nahoru, aby se pak po obejití vrcholu vrátila zpět tam kde začínala. Tříhodinová vycházka pod pečícím tropickým sluníčkem těsně po poledni nám dala „pokóřit“. Jsme rádi, že se můžeme před žhnoucím pecnem schovat do umělé jeskyně, umně vyvedené z betonu. Při zběžném pohledu by to jeden ani neřekl. Doprovodný článek najdete od útrka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
67 fotek, 27.11.2013, 148 zobrazení, 2 komentáře | krajina, ostatní, příroda
Odhadci z pojišťoven jsou už se svými pracemi hotovi a obnova započíná. Nejvíce se pracuje na domcích ohořelých, poškozených ohněm. Trosky načisto shořelých domečků na spáleništích kontastují jasnou modrou barvou v černém, vypáleném buši. Každé spáleniště je ohraženo červeno-bílou páskou a opatřeno upozorněním co, jak, kdy a proč. Takže kdo se vydá na spáleniště tak se dopuští přestupku a to na vlastní nebezpečí. Ano domky zde jsou pojištěny i proti požáru, ale v místech, jako v Modrých horách, se k ceně pojistky doplácí dalších 100AUD za zvýšený risk. Taková roční kombinovaná pojistka domku a vnitřního zařízení není levná, ale je zde zapotřebí. Letos nás stála 2100AUD a to je dnes 38 600Kč. Historii ohňů za posledních 40 let a doprovodný článek najdete od úterka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
93 fotek, 4.12.2013, 192 zobrazení, 3 komentáře | lidé, ostatní, příroda, události, země
Požáry buše jsou zde úkaz normální a relativně častý. Většinou začínají přírodní příčinou, jako bleskem a potom nějakou nehodou, jako jiskry od zemědělských strojů, elekrického vedení ve větru, havarovaných vozidel a nebo i táboráků. Některé jsou založeny úmyslně pyromany, kteří jsou ve většině kupodivu odhaleni a potrestáni. Nejvíce požárů vzniká v období od 1. října do 31. března. Historii ohňů za posledních 40 let a doprovodný článek najdete od úterka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
183 fotek, únor 2006 až listopad 2013, 179 zobrazení, 49 komentářů | cestování, krajina, příroda, země, zvířata
V tomto fotoalbu bych vám rád přiblížil ostrov málo známý ale o to krásnější a zajímavější. Začnu mojí srdeční záležitostí, ostrovy, které jsou blíže Antarktidy než Austrálie, kterým se většina zvířat i lidí vyhýbá a kam jezdí jen šílenci, podivně švihnutí vědci a nebo masochisti. Jsou však rájem pro faunu, kterou obdivuji a mám rád i přesto, že ve své většině neskutečně páchne a navíc je ukecaná až uřvaná. Předesílám, že já vodu nemusím, jsem písečná krysa a dávám přednost rudému písku v horkých pouštích ve vnitrozemí, přesto mě bylo umožněno navštívit Antarktidu a Ohňovou Zemi, kde jsem zmíněná zvířátka potkal. Ostrovy o kterých se rozepíšu jsem však už nenavštívil, i když bych byl rád tak učinil. Příležitost se prostě nenaskytla a teď se moje tělo podobných ptákovin už odmítá zúčastňovat. Na ostrovy tropické, idylické, s prohřátým pískem na plážích by mě nedostali i kdyby mě za to platili. Dyť povídám, šílenci a masochisti.

Tentokrát se podíváme na ostrov ve tvaru vařené nudle ležící na půl cestě z Nového Zélandu do Antarktidy obdařeným jménem Macquarie.
http://en.wikipedia.org/wiki/Macquarie_Island

Tento leží v jihozápadním koutu Pacifiku v oblasti bouřlivých chladných vod a nikdy neutuchajícího ledového vichru. V roce 1890 převedl Nový Jižní Wales ostrov pod kompetenci Tasmánie a od roku 1900 je politickou součástí Tasmánie. V roku 1978 byl prohlášen za přírodní reservaci díky unikátní floře a fauně. V roce 1997 byl zařazen na seznam světového přírodního dědictví UNESCO pro svoje unikátní geologické složení. Doprovodné povídání o ostrově najdete od úterka na Zvířetníku v Neviditelném Psu. http://neviditelnypes.lidovky.cz/rozcestnik-klokanie-a-jeji-ostrovy-2-macquarie-fqz-/p_zviretnik.aspx?c=A131202_104814_p_zviretnik_dru Fotografie nejsou moje vlastní ale z různých zdrojů, převážně z Internetu.
69 fotek, únor 2002 až listopad 2013, 205 zobrazení, 29 komentářů | cestování, krajina, příroda
Vyhřelým bušem jde dále dohlédnout a zem je zde poseta stovkami malých „black boys“, tedy správně česky žlutokapy (Xanthorrhoea johnsonii), které zpravidla po ohních vyrazí do květu. Tak se už těším. Nyní mají rezavé kštice ožehnutých, trávě podobných listů které u kmene už mají zelenou barvu. O tolik už od požáru povyrostly. http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlutokap Ze středu travnaté kštice pak vyrazí asi 5cm tlustý a 2 – 3 metry vysoký stvol květenství. Tento se od vrcholu asi 1 metr dolů pak obalí stovkami drobných, krémově zbarvených, voňavých a spousty nektaru produkujících květy. Už se těším až budu po ránu chodit do buše mlsat nektar. Stvol s květy oplývajícími kapénkami nektaru si ohnu a pak jej bohapustě olížu. Pochoutka nesmírná, sladká a voňavá, možná že i zdravá.

Spousty semen, která čekala ve svých dřevnatých tobolkách na oheň se vysemenila a jiná, ležící v zemi už několik let počíná klíčit díky jistým složkám v kouři při požáru. Takže oheň otevřel tobolky a kouř zapříčinil klíčivost semen. Příroda tu je prostě na požárech závislá. Navíc, popel shořené vegetace je výborné hnojivo pro nové rostlinky. A tak stačí jen trochu zapršet a život započne nanovo.

Ohořelé stromy i načisto shořelé keře už také začínají rašit a obrůstat. Mají to zde náramně dobře zařízeno. Z kmenů stromů kterým shořely a nebo byly ožehnuty listy vyrazí tak zvané vzdušné výhonky ze skrytých epikormických oček, které jsou skryta a spící pod kůrou. O to se starají hormony stromu. Když je koruna a její listy a větve zničeny, větrem a nebo ohněm, tak hormony zapracují, a z oček na kmenech vyrazí výhonky. http://en.wikipedia.org/wiki/Epicormic_shoot Tyto mají zpočátku listy karmínově červené, zajišťující nouzový metabolismus, než si časem vyrobí chlorofyl k fotosyntéze a zezelenají. Obdobně se děje s keři, které se proměnily v popel a načisto zmizely. Výhonky vyráží z jejich podzemních kořenů. Příroda je mocná čarodějka.
58 fotek, září 2013, 329 zobrazení, 59 komentářů | cestování, krajina, příroda, země, zvířata
Ostrovy jsou blíže Antarktidy než Austrálie, kterým se většina zvířat i lidí vyhýbá a kam jezdí jen šílenci, podivně švihnutí vědci a nebo masochisti. Jsou však rájem pro faunu, kterou obdivuji a mám rád i přesto, že ve své většině neskutečně páchne. Předesílám, že já vodu nemusím, jsem písečná krysa a dávám přednost rudému písku v horkých pouštích ve vnitrozemí, přesto mě bylo umožněno navštívit Antarktidu a Ohňovou Zemi, kde jsem zmíněná zvířátka potkal. Ostrovy o kterých se rozepíšu jsem však už nenavštívil, i když bych byl rád tak učinil. Příležitost se prostě nenaskytla a teď se moje tělo podobných ptákovin už odmítá zúčastňovat. Na ostrovy tropické, idylické, s prohřátým pískem na plážích by mě nedostali i kdyby mě za to platili. Takže tyto doprovodné fotky k článku o tomto zapomenutém místě nejsou moje, ale získány z různých zdrojů.
81 fotek, říjen 2002 až srpen 2013, 198 zobrazení, 26 komentářů | cestování, krajina, příroda
Pěkná vodní plocha s parkem v osadě Glenbrook nic nenapovídá dramatu který se na březích lagůny odehrál v roce 1896. O tom se dočtete v článku na Hadopasech z 5. listopadu 2013. http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?f=46&t=2662
16 fotek, říjen 2007 až říjen 2013, 149 zobrazení, 12 komentářů | příroda, zvířata
Budte bez obav, nejde zde o hororové prepadení v Modrých horách, i když se zde práve ted tento výtecník vyskytuje. Letos si pospíšil, obvykle se zde objevuje zhruba o 3 – 4 týdny pozdeji.

Vo co go? Maskovaný bandita (Masked bandit) je jedno z cetných jmen pod kterými je zde známá cikáda Cyclochila australasiae. Ríká se jí také Maskovaný Dábel (Masked Devil), Zelený Hokynár (Green Grocer), Velká Zelená Cikáda (Great Green Cicada), Cokoládový Voják (Chocolate Soldier) se volá vzácná, temne hnede zbarvená, Modrý Mesíc ( Blue Moon) má pro zmenu barvu tyrkysovou a ty zbarvené do žluta se jmenují Žluté Pondelí (Yellow Monday) a nebo Zlatý Bubeník (Golden Drummer).

Ze zeme, kde žijí jako larvy 7 let a živí se mízou z korínku rostlin vylezou, usadí se na vhodném míste, praskne jim vnejší obal kukly a vynorí se cikáda s pomackanými krídly. Tato se jí do pul hodinky narovnají. Nafoukne do nich vzduch. Pak je schopná létat. Má rudé oci a merí kolem 4 cm. Rozpetí krídel má 13 cm a tak když letí tak to pripomíná Boeing B52.
36 fotek, 17.10.2013, 445 zobrazení, 4 komentáře | krajina, příroda
Jarní radovánky v Klokánii.
Letošní jaro v Klokánii nám přináší vše jaksi dříve. Nejen že cikády začaly cvrčet o několik týdnů dříve než je v kraji zvykem, ale i počasí si jaksi přispíšilo. Už 10. října jsme měli 37°C a od té doby několik dnů kolem 35°. Takže cikády a potažmo příroda ví to, o čem my nemáme ani páru.
Ve čtvrtek, 17. října jsme zde měli veskrze vánoční počasí se vším všudy. Vzduch se od rána pozvolna oteploval, vítr od severozápadu sílil, aby se po poledni změnil v suchý, horký a prudký vichr o 36°C. Jako když vás ofoukne teplovzdušné topení. Vlhkost vzduchu prudce klesla a v buši pod nohama jen křupaly suché větévky a listy. Ideálně zaděláno na pěkný požár buše.
Tento na sebe nedal dlouho čekat. Na severozápadní obloze od našeho domečku se objevila známá oblaka kouře z hořícího buše. Tato poháněná prudkým větrem se hnala směrem na Sydney. Po ulicích začaly znít sirény aut hasičů a vzduchem poletovaly hasící helikoptéry jako rozzlobené vosy. Kouřová clona zhoustla a bylo patrné, že vichr vítězí nad hasiči. Od nás byl požár necelý kilometr daleko, což při změně směru větru znamenalo jen asi 2 minuty než dorazí k nám. S balkonu byl na celé toto představení pěkný pohled.
Habsburci byli zalezlí a ani nedutali, i když při zvuku sirény hasičů párkrát štěkli. Do horkého vichru a kouře se jim jít ven nechtělo ani omylem. Já jsem raději začal fotit a natáčet celé to velkolepé divadlo s balkonu. V mém autě jsem měl vše co bych potřeboval, kdyby nastala evakuace, Míla byla v Penrithu a tak klídek.
Na internetu, v TV a rozhlasu byly neustále vysílány poslední zprávy co a jak. Dokonce lidičkám v potenciálním nebezpečí došly SMSky a zvonily drátové telefony s varováním hasičů a doporučením k evakuaci. Prostě to tu mají zmáknuté. Mimo toho zvolnil stále telefon, kamarádi a potomci se ujišťovali jestli jsme v pořádku.
Děti z ohrožených škol byly evakuovány na bezpečná místa, zrovna jako ostatní obyvatelé. Po ulicích se proháněli pouze hasiči, 95% dobrovolní, ale výborně vycvičení. V tom hicu a u ohně v tom bytelném oblečení co je chrání to jistě byla lahůdka.
V celém NSW řádilo 100 požárů a 60 se podařilo dostat pod kontrolu. Ten zbytek plápolal divoce ve větru a spaloval co mu bylo v cestě. Vzniklé škody půjdou do stovek milionů, jestli ne miliard klokaních dolarů.
Večer se obrátil vítr, začalo foukat od jihu a jihozápadu, ochladilo se na 22°C a situace se vylepšila. Přesto nedaleko od nás shořelo několik desítek domečků a jen jako zázrakem nepřišel nikdo o život i když o četná zranění a popáleniny nouze nebyla.
Druhý den ráno vše voní kouřem eukalyptového dřeva, vzduchem stále poletují helikoptéry, teplota je rozumná kol 12°C a fouká jen mírný vánek. Buš stále dýmá, ale pod kontrolou hasičů co celou noc oka nezamhouřili. Hadice od hydrantů mají stále natažené a jsou připraveni kdykoliv zasáhnout. Mnozí z evakuovaných obyvatel se nemají kam vracet, domeček i s okolím jim shořel. Nezbude jim než hledat v popelu co zbylo. Pojišťovny už zahájily „blitzkieg“ a odhadci už jsou na svých místech aby postižení mohli být co nejdříve kompenzovaní. Dává se na vědomí, že toto jsou nehorší požáry buše v NSW za posledních 10 let. Doufám, že než následující odkazy otevřete, že budou ještě fungovat. Jsou tam akční fotky z požárů.
http://www.smh.com.au/nsw/nsw-bushfires-rage-live-updates-20131017-2vo14.html
http://www.smh.com.au/photogallery/nsw/bushfires-burn-out-of-control-20131017-2vp7c.html
http://www.smh.com.au/photogallery/nsw/worst-nsw-fires-in-a-decade-20131018-2vqkr.html?selectedImage=0
226 fotek, prosinec 2004 až září 2013, 167 zobrazení, 43 komentářů | krajina, příroda
Takto se jmenuje kouzelný kout v Modrých horách. Tedy dovolte mi to upřesnit. Je to údolíčko od našeho domečku jako když vrána letí jen 14 km vzdálené. Dostat se tam autem znamená ujet skoro 40 těch stejných km. Nejdříve po ulicích až na Great Western Highway a pak po této silnici dále do hor až k osadě Woodford. Zde se odbočí do ulic a nakonec se jede 6km po prašné cestě v buši, která posledních 200 metrů spadá strmě do údolíčka. Semo tamo navštěvujeme toto místo už zhruba 40 let.
Má svoje kouzlo. Kouzlo přírodní katedrály. Ohromné a vysoké eukalypty, nádherného tvrdého a voňavého dřeva, se zde pnou do padesáti až šedesáti metrových výšin. Převážně Blue gums, Grey gums a Turpentines, jak se jim tady říká. I ostatní flora je zde oproti svému okolí jakási bujnější. Má to svoji příčinu. Když se před miliony lety zdejší krajina utvářela a četné sopky bouchaly, tak v místě kde je dnes Murphys Glen byl velký sopouch a nebo chcete-li jícen, ze kterého prudce unikala přehřátá pára obohacená různými minerály.
Tato činnost se postarala o to, aby bylo místo obohaceno o četné horniny, na rozdíl od většiny Modrých hor, které tvoří pískovec a na několika místech i žula. Jak tyto horniny po milénia erodovaly, tak byla na zdejší poměry vytvořena neobyčejně úrodná půda, velmi přívětivá místní floře. Tato tohoto sopečného daru jaksepatří využívá a roste jako zběsilá. Velkých stromů tu jsou čtyři přehršle, u země mají jejich kmeny dva i více metrů v průměru a jejich koruny ve výšinách tvoří nádhernou klenbu všemu ostatnímu.
Podrost, tedy menší stromy, keře, keříčky a traviny s kapradím zde také neobyčejně bují. Takže mimo vyšlapané chodníky a stezky zvěře je buš neprostupný. Kdo by se o to pokoušel, se zlou by se potázal. Mnohé popínavky oplývají jemnými trny které dovedou odvážlivce nepěkně poškrábat, místy i s kůže svléct a oblečení úspěšně s něj doslova strhat. Jak jistě bystrý čtenář postřehl, mluví ze mě osobní zkušenost z nedávné minulosti.
Bujná vegetace je přívětivá i bohaté a rozmanité fauně, které tu je jaksi více než jinde ve volném buši. Když je jeden potichu a opatrný, tak je možno spatřit klokánky wallaby, wombaty, goany, (varany) hady a hadice a přehršli ještěrek. Ptactva tu je nepočítaně a je slyšet celý den i když ranní zpěv to už není.
87 fotek, srpen 2011 až září 2013, 339 zobrazení, 15 komentářů | děti, lidé, rodina-přátelé
Doprovodné fotky k povídání které bude od úterka k přečtení na: http://naszviretnik.net/
17 fotek, duben 2003 až srpen 2013, 287 zobrazení, 1 komentář | ostatní
Doprovodné fotky ke vzpomínkovému povídání o brněnských šalinách a jejich provozu počátkem let šedesátých minulého století. Všechny fotky jsou stažené z Internetu. Povídání vyjde nadvakrát vždy v úterý na http://naszviretnik.net/
122 fotek, květen 2003 až listopad 2012, 280 zobrazení, 46 komentářů | cestování, příroda
Hlavní atrakcí v této oblasti je národní park Elsey, kterým protéká potok Elsey a vlévá se do krásné řeky Roper. Tato má četné přítoky a jsou zde dvě lokality kde ze země vyvěrají termální prameny. Bitter Springs, čili Hořké prameny a Rainbow Springs nebo Duhové prameny. Jsme zde v kraji velkých ještěrek, tedy krokodýlů a tak v každé tůni může potenciálně být místní zubatec. V NP je možno si vyjít na pěší tůru, pozorovat četné ptactvo, rybařit, projet se na kánoi a nebo, pro ty odvážnější, si i zaplavat. Ovšem nejlákavější jsou tůně které jsou u termálních pramenů. Zde je voda průzračná jak křišťál a navíc 32 - 34°C teplá. Dno tvoří bělostný drobný písek a navíc, v této vodě se krokodýlům nelíbí. Jsme zde v krasové oblasti a tak v některých tocích je voda kalně modrá rozpuštěným minerály. V prostoru Bitter Springs je prostředí trochu divočejší, ponechané v přírodním stavu, voda v potoku co odtéká od termálního pramene je hlubší a hlavně je zde méně návštěvníků a tak krajinou vládne větší pohoda. Proto je zde možno spatřit více místních zvířátek a ptactva než v kolem upravených tůní u Rainbow Springs.

Více je od úterka v článku na http://naszviretnik.net/
9 fotek, 7.7.2013, 185 zobrazení, 6 komentářů | cestování, zvířata
zde je replika ze sklolaminátu drobečka uloveného v roce 1957 Krystinou Pawloskou v okolí Normantonu v Queenslandu a měřící 8.63m Má to být mejvětší ulovený krokodýl na světě. Jde o krokodýla slanovodního, Crocodylus Porosus, žijícího v tropech v ústích řek a u mořského pobřeží ve vodě slané a poloslané jsou to plnokrevní lovci a sežerou všechno co se hne. Nepordnou ani krávou a nebo vodním bůvolem. Navíc, tito výtečníci jsou značně inteligentní a když mají hlad, tak si dovedou v noci vylézt na břeh a nezkušeného vandráka ze stanu vytáhnout a ze spacáku vybalit. Odrostlí jedinci dokonce kradou farmářům dobytek.

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.