Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

hillbilly 

George Svehla
265 alb 37 886 zobrazení 15 fanoušků 3 komentáře

reklama

95 fotek, květen 2003 až srpen 2013, 189 zobrazení, 33 komentářů | cestování, krajina, příroda, země, zvířata
Jako obvykle v mém případě se jedná o lokalitu kde by ani lišky dobrou noc nedávaly, na queenslandském outbacku, v jeho severozápadní části oplývající tropickým podnebím. Přístup byl po prašných, místy obtížně sjízdných cestách. Národní park Riversleigh jsem navštívil v roce 2003. Za deset let je tam všechno jinak. Vyrostly budovy a malé museum, kde je možno získat bohaté informace. Cesty jsou stále prašné, ale lépe udržované. Když jsme se tamní krajinou pohybovali my, tak u cesty bylo pouze prostranství na parkování, četné informační tabule, umělá jeskyně s více informacemi a perfektním záchodem s tekoucí vodou a toaletním papírem. To vše uprostřed ničeho a my jsme byli po celou dobu návštěvy, asi tři hodiny, jediní lidé v okolí.
Nacházíme se na místě světového významu. Proto bylo v roce 1994 prohlášeno místem světového dědictví UNESCO. Již v roce 1901 byly v tomto místě zaznamenány fosílie, ale díky nepřístupnosti lokality byl první paleontologický průzkum uskutečněn až v roce 1963. Od roku 1973 do dneška se zde provádí systematický průzkum.
Po přečtení nabízených informací se vydáváme po chodníku na naučnou stezku, která nás vede od jedné zkameněliny ke druhé. U každého exempláře je informační tabule vysvětlující na co zrovna zíráme. Cesta se vine pomalu útesem nahoru, aby se pak po obejití vrcholu vrátila zpět tam kde začínala. Tříhodinová vycházka pod pečícím tropickým sluníčkem těsně po poledni nám dala „pokóřit“. Jsme rádi, že se můžeme před žhnoucím pecnem schovat do umělé jeskyně, umně vyvedené z betonu. Při zběžném pohledu by to jeden ani neřekl. Doprovodný článek najdete od útrka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
67 fotek, 27.11.2013, 148 zobrazení, 2 komentáře | krajina, ostatní, příroda
Odhadci z pojišťoven jsou už se svými pracemi hotovi a obnova započíná. Nejvíce se pracuje na domcích ohořelých, poškozených ohněm. Trosky načisto shořelých domečků na spáleništích kontastují jasnou modrou barvou v černém, vypáleném buši. Každé spáleniště je ohraženo červeno-bílou páskou a opatřeno upozorněním co, jak, kdy a proč. Takže kdo se vydá na spáleniště tak se dopuští přestupku a to na vlastní nebezpečí. Ano domky zde jsou pojištěny i proti požáru, ale v místech, jako v Modrých horách, se k ceně pojistky doplácí dalších 100AUD za zvýšený risk. Taková roční kombinovaná pojistka domku a vnitřního zařízení není levná, ale je zde zapotřebí. Letos nás stála 2100AUD a to je dnes 38 600Kč. Historii ohňů za posledních 40 let a doprovodný článek najdete od úterka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
93 fotek, 4.12.2013, 192 zobrazení, 3 komentáře | lidé, ostatní, příroda, události, země
Požáry buše jsou zde úkaz normální a relativně častý. Většinou začínají přírodní příčinou, jako bleskem a potom nějakou nehodou, jako jiskry od zemědělských strojů, elekrického vedení ve větru, havarovaných vozidel a nebo i táboráků. Některé jsou založeny úmyslně pyromany, kteří jsou ve většině kupodivu odhaleni a potrestáni. Nejvíce požárů vzniká v období od 1. října do 31. března. Historii ohňů za posledních 40 let a doprovodný článek najdete od úterka na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
183 fotek, únor 2006 až listopad 2013, 181 zobrazení, 49 komentářů | cestování, krajina, příroda, země, zvířata
V tomto fotoalbu bych vám rád přiblížil ostrov málo známý ale o to krásnější a zajímavější. Začnu mojí srdeční záležitostí, ostrovy, které jsou blíže Antarktidy než Austrálie, kterým se většina zvířat i lidí vyhýbá a kam jezdí jen šílenci, podivně švihnutí vědci a nebo masochisti. Jsou však rájem pro faunu, kterou obdivuji a mám rád i přesto, že ve své většině neskutečně páchne a navíc je ukecaná až uřvaná. Předesílám, že já vodu nemusím, jsem písečná krysa a dávám přednost rudému písku v horkých pouštích ve vnitrozemí, přesto mě bylo umožněno navštívit Antarktidu a Ohňovou Zemi, kde jsem zmíněná zvířátka potkal. Ostrovy o kterých se rozepíšu jsem však už nenavštívil, i když bych byl rád tak učinil. Příležitost se prostě nenaskytla a teď se moje tělo podobných ptákovin už odmítá zúčastňovat. Na ostrovy tropické, idylické, s prohřátým pískem na plážích by mě nedostali i kdyby mě za to platili. Dyť povídám, šílenci a masochisti.

Tentokrát se podíváme na ostrov ve tvaru vařené nudle ležící na půl cestě z Nového Zélandu do Antarktidy obdařeným jménem Macquarie.
http://en.wikipedia.org/wiki/Macquarie_Island

Tento leží v jihozápadním koutu Pacifiku v oblasti bouřlivých chladných vod a nikdy neutuchajícího ledového vichru. V roce 1890 převedl Nový Jižní Wales ostrov pod kompetenci Tasmánie a od roku 1900 je politickou součástí Tasmánie. V roku 1978 byl prohlášen za přírodní reservaci díky unikátní floře a fauně. V roce 1997 byl zařazen na seznam světového přírodního dědictví UNESCO pro svoje unikátní geologické složení. Doprovodné povídání o ostrově najdete od úterka na Zvířetníku v Neviditelném Psu. http://neviditelnypes.lidovky.cz/rozcestnik-klokanie-a-jeji-ostrovy-2-macquarie-fqz-/p_zviretnik.aspx?c=A131202_104814_p_zviretnik_dru Fotografie nejsou moje vlastní ale z různých zdrojů, převážně z Internetu.
69 fotek, únor 2002 až listopad 2013, 205 zobrazení, 29 komentářů | cestování, krajina, příroda
Vyhřelým bušem jde dále dohlédnout a zem je zde poseta stovkami malých „black boys“, tedy správně česky žlutokapy (Xanthorrhoea johnsonii), které zpravidla po ohních vyrazí do květu. Tak se už těším. Nyní mají rezavé kštice ožehnutých, trávě podobných listů které u kmene už mají zelenou barvu. O tolik už od požáru povyrostly. http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlutokap Ze středu travnaté kštice pak vyrazí asi 5cm tlustý a 2 – 3 metry vysoký stvol květenství. Tento se od vrcholu asi 1 metr dolů pak obalí stovkami drobných, krémově zbarvených, voňavých a spousty nektaru produkujících květy. Už se těším až budu po ránu chodit do buše mlsat nektar. Stvol s květy oplývajícími kapénkami nektaru si ohnu a pak jej bohapustě olížu. Pochoutka nesmírná, sladká a voňavá, možná že i zdravá.

Spousty semen, která čekala ve svých dřevnatých tobolkách na oheň se vysemenila a jiná, ležící v zemi už několik let počíná klíčit díky jistým složkám v kouři při požáru. Takže oheň otevřel tobolky a kouř zapříčinil klíčivost semen. Příroda tu je prostě na požárech závislá. Navíc, popel shořené vegetace je výborné hnojivo pro nové rostlinky. A tak stačí jen trochu zapršet a život započne nanovo.

Ohořelé stromy i načisto shořelé keře už také začínají rašit a obrůstat. Mají to zde náramně dobře zařízeno. Z kmenů stromů kterým shořely a nebo byly ožehnuty listy vyrazí tak zvané vzdušné výhonky ze skrytých epikormických oček, které jsou skryta a spící pod kůrou. O to se starají hormony stromu. Když je koruna a její listy a větve zničeny, větrem a nebo ohněm, tak hormony zapracují, a z oček na kmenech vyrazí výhonky. http://en.wikipedia.org/wiki/Epicormic_shoot Tyto mají zpočátku listy karmínově červené, zajišťující nouzový metabolismus, než si časem vyrobí chlorofyl k fotosyntéze a zezelenají. Obdobně se děje s keři, které se proměnily v popel a načisto zmizely. Výhonky vyráží z jejich podzemních kořenů. Příroda je mocná čarodějka.
58 fotek, září 2013, 331 zobrazení, 59 komentářů | cestování, krajina, příroda, země, zvířata
Ostrovy jsou blíže Antarktidy než Austrálie, kterým se většina zvířat i lidí vyhýbá a kam jezdí jen šílenci, podivně švihnutí vědci a nebo masochisti. Jsou však rájem pro faunu, kterou obdivuji a mám rád i přesto, že ve své většině neskutečně páchne. Předesílám, že já vodu nemusím, jsem písečná krysa a dávám přednost rudému písku v horkých pouštích ve vnitrozemí, přesto mě bylo umožněno navštívit Antarktidu a Ohňovou Zemi, kde jsem zmíněná zvířátka potkal. Ostrovy o kterých se rozepíšu jsem však už nenavštívil, i když bych byl rád tak učinil. Příležitost se prostě nenaskytla a teď se moje tělo podobných ptákovin už odmítá zúčastňovat. Na ostrovy tropické, idylické, s prohřátým pískem na plážích by mě nedostali i kdyby mě za to platili. Takže tyto doprovodné fotky k článku o tomto zapomenutém místě nejsou moje, ale získány z různých zdrojů.
81 fotek, říjen 2002 až srpen 2013, 198 zobrazení, 26 komentářů | cestování, krajina, příroda
Pěkná vodní plocha s parkem v osadě Glenbrook nic nenapovídá dramatu který se na březích lagůny odehrál v roce 1896. O tom se dočtete v článku na Hadopasech z 5. listopadu 2013. http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?f=46&t=2662
16 fotek, říjen 2007 až říjen 2013, 150 zobrazení, 12 komentářů | příroda, zvířata
Budte bez obav, nejde zde o hororové prepadení v Modrých horách, i když se zde práve ted tento výtecník vyskytuje. Letos si pospíšil, obvykle se zde objevuje zhruba o 3 – 4 týdny pozdeji.

Vo co go? Maskovaný bandita (Masked bandit) je jedno z cetných jmen pod kterými je zde známá cikáda Cyclochila australasiae. Ríká se jí také Maskovaný Dábel (Masked Devil), Zelený Hokynár (Green Grocer), Velká Zelená Cikáda (Great Green Cicada), Cokoládový Voják (Chocolate Soldier) se volá vzácná, temne hnede zbarvená, Modrý Mesíc ( Blue Moon) má pro zmenu barvu tyrkysovou a ty zbarvené do žluta se jmenují Žluté Pondelí (Yellow Monday) a nebo Zlatý Bubeník (Golden Drummer).

Ze zeme, kde žijí jako larvy 7 let a živí se mízou z korínku rostlin vylezou, usadí se na vhodném míste, praskne jim vnejší obal kukly a vynorí se cikáda s pomackanými krídly. Tato se jí do pul hodinky narovnají. Nafoukne do nich vzduch. Pak je schopná létat. Má rudé oci a merí kolem 4 cm. Rozpetí krídel má 13 cm a tak když letí tak to pripomíná Boeing B52.
36 fotek, 17.10.2013, 453 zobrazení, 4 komentáře | krajina, příroda
Jarní radovánky v Klokánii.
Letošní jaro v Klokánii nám přináší vše jaksi dříve. Nejen že cikády začaly cvrčet o několik týdnů dříve než je v kraji zvykem, ale i počasí si jaksi přispíšilo. Už 10. října jsme měli 37°C a od té doby několik dnů kolem 35°. Takže cikády a potažmo příroda ví to, o čem my nemáme ani páru.
Ve čtvrtek, 17. října jsme zde měli veskrze vánoční počasí se vším všudy. Vzduch se od rána pozvolna oteploval, vítr od severozápadu sílil, aby se po poledni změnil v suchý, horký a prudký vichr o 36°C. Jako když vás ofoukne teplovzdušné topení. Vlhkost vzduchu prudce klesla a v buši pod nohama jen křupaly suché větévky a listy. Ideálně zaděláno na pěkný požár buše.
Tento na sebe nedal dlouho čekat. Na severozápadní obloze od našeho domečku se objevila známá oblaka kouře z hořícího buše. Tato poháněná prudkým větrem se hnala směrem na Sydney. Po ulicích začaly znít sirény aut hasičů a vzduchem poletovaly hasící helikoptéry jako rozzlobené vosy. Kouřová clona zhoustla a bylo patrné, že vichr vítězí nad hasiči. Od nás byl požár necelý kilometr daleko, což při změně směru větru znamenalo jen asi 2 minuty než dorazí k nám. S balkonu byl na celé toto představení pěkný pohled.
Habsburci byli zalezlí a ani nedutali, i když při zvuku sirény hasičů párkrát štěkli. Do horkého vichru a kouře se jim jít ven nechtělo ani omylem. Já jsem raději začal fotit a natáčet celé to velkolepé divadlo s balkonu. V mém autě jsem měl vše co bych potřeboval, kdyby nastala evakuace, Míla byla v Penrithu a tak klídek.
Na internetu, v TV a rozhlasu byly neustále vysílány poslední zprávy co a jak. Dokonce lidičkám v potenciálním nebezpečí došly SMSky a zvonily drátové telefony s varováním hasičů a doporučením k evakuaci. Prostě to tu mají zmáknuté. Mimo toho zvolnil stále telefon, kamarádi a potomci se ujišťovali jestli jsme v pořádku.
Děti z ohrožených škol byly evakuovány na bezpečná místa, zrovna jako ostatní obyvatelé. Po ulicích se proháněli pouze hasiči, 95% dobrovolní, ale výborně vycvičení. V tom hicu a u ohně v tom bytelném oblečení co je chrání to jistě byla lahůdka.
V celém NSW řádilo 100 požárů a 60 se podařilo dostat pod kontrolu. Ten zbytek plápolal divoce ve větru a spaloval co mu bylo v cestě. Vzniklé škody půjdou do stovek milionů, jestli ne miliard klokaních dolarů.
Večer se obrátil vítr, začalo foukat od jihu a jihozápadu, ochladilo se na 22°C a situace se vylepšila. Přesto nedaleko od nás shořelo několik desítek domečků a jen jako zázrakem nepřišel nikdo o život i když o četná zranění a popáleniny nouze nebyla.
Druhý den ráno vše voní kouřem eukalyptového dřeva, vzduchem stále poletují helikoptéry, teplota je rozumná kol 12°C a fouká jen mírný vánek. Buš stále dýmá, ale pod kontrolou hasičů co celou noc oka nezamhouřili. Hadice od hydrantů mají stále natažené a jsou připraveni kdykoliv zasáhnout. Mnozí z evakuovaných obyvatel se nemají kam vracet, domeček i s okolím jim shořel. Nezbude jim než hledat v popelu co zbylo. Pojišťovny už zahájily „blitzkieg“ a odhadci už jsou na svých místech aby postižení mohli být co nejdříve kompenzovaní. Dává se na vědomí, že toto jsou nehorší požáry buše v NSW za posledních 10 let. Doufám, že než následující odkazy otevřete, že budou ještě fungovat. Jsou tam akční fotky z požárů.
http://www.smh.com.au/nsw/nsw-bushfires-rage-live-updates-20131017-2vo14.html
http://www.smh.com.au/photogallery/nsw/bushfires-burn-out-of-control-20131017-2vp7c.html
http://www.smh.com.au/photogallery/nsw/worst-nsw-fires-in-a-decade-20131018-2vqkr.html?selectedImage=0
226 fotek, prosinec 2004 až září 2013, 167 zobrazení, 43 komentářů | krajina, příroda
Takto se jmenuje kouzelný kout v Modrých horách. Tedy dovolte mi to upřesnit. Je to údolíčko od našeho domečku jako když vrána letí jen 14 km vzdálené. Dostat se tam autem znamená ujet skoro 40 těch stejných km. Nejdříve po ulicích až na Great Western Highway a pak po této silnici dále do hor až k osadě Woodford. Zde se odbočí do ulic a nakonec se jede 6km po prašné cestě v buši, která posledních 200 metrů spadá strmě do údolíčka. Semo tamo navštěvujeme toto místo už zhruba 40 let.
Má svoje kouzlo. Kouzlo přírodní katedrály. Ohromné a vysoké eukalypty, nádherného tvrdého a voňavého dřeva, se zde pnou do padesáti až šedesáti metrových výšin. Převážně Blue gums, Grey gums a Turpentines, jak se jim tady říká. I ostatní flora je zde oproti svému okolí jakási bujnější. Má to svoji příčinu. Když se před miliony lety zdejší krajina utvářela a četné sopky bouchaly, tak v místě kde je dnes Murphys Glen byl velký sopouch a nebo chcete-li jícen, ze kterého prudce unikala přehřátá pára obohacená různými minerály.
Tato činnost se postarala o to, aby bylo místo obohaceno o četné horniny, na rozdíl od většiny Modrých hor, které tvoří pískovec a na několika místech i žula. Jak tyto horniny po milénia erodovaly, tak byla na zdejší poměry vytvořena neobyčejně úrodná půda, velmi přívětivá místní floře. Tato tohoto sopečného daru jaksepatří využívá a roste jako zběsilá. Velkých stromů tu jsou čtyři přehršle, u země mají jejich kmeny dva i více metrů v průměru a jejich koruny ve výšinách tvoří nádhernou klenbu všemu ostatnímu.
Podrost, tedy menší stromy, keře, keříčky a traviny s kapradím zde také neobyčejně bují. Takže mimo vyšlapané chodníky a stezky zvěře je buš neprostupný. Kdo by se o to pokoušel, se zlou by se potázal. Mnohé popínavky oplývají jemnými trny které dovedou odvážlivce nepěkně poškrábat, místy i s kůže svléct a oblečení úspěšně s něj doslova strhat. Jak jistě bystrý čtenář postřehl, mluví ze mě osobní zkušenost z nedávné minulosti.
Bujná vegetace je přívětivá i bohaté a rozmanité fauně, které tu je jaksi více než jinde ve volném buši. Když je jeden potichu a opatrný, tak je možno spatřit klokánky wallaby, wombaty, goany, (varany) hady a hadice a přehršli ještěrek. Ptactva tu je nepočítaně a je slyšet celý den i když ranní zpěv to už není.
87 fotek, srpen 2011 až září 2013, 340 zobrazení, 15 komentářů | děti, lidé, rodina-přátelé
Doprovodné fotky k povídání které bude od úterka k přečtení na: http://naszviretnik.net/
17 fotek, duben 2003 až srpen 2013, 294 zobrazení, 1 komentář | ostatní
Doprovodné fotky ke vzpomínkovému povídání o brněnských šalinách a jejich provozu počátkem let šedesátých minulého století. Všechny fotky jsou stažené z Internetu. Povídání vyjde nadvakrát vždy v úterý na http://naszviretnik.net/
122 fotek, květen 2003 až listopad 2012, 286 zobrazení, 46 komentářů | cestování, příroda
Hlavní atrakcí v této oblasti je národní park Elsey, kterým protéká potok Elsey a vlévá se do krásné řeky Roper. Tato má četné přítoky a jsou zde dvě lokality kde ze země vyvěrají termální prameny. Bitter Springs, čili Hořké prameny a Rainbow Springs nebo Duhové prameny. Jsme zde v kraji velkých ještěrek, tedy krokodýlů a tak v každé tůni může potenciálně být místní zubatec. V NP je možno si vyjít na pěší tůru, pozorovat četné ptactvo, rybařit, projet se na kánoi a nebo, pro ty odvážnější, si i zaplavat. Ovšem nejlákavější jsou tůně které jsou u termálních pramenů. Zde je voda průzračná jak křišťál a navíc 32 - 34°C teplá. Dno tvoří bělostný drobný písek a navíc, v této vodě se krokodýlům nelíbí. Jsme zde v krasové oblasti a tak v některých tocích je voda kalně modrá rozpuštěným minerály. V prostoru Bitter Springs je prostředí trochu divočejší, ponechané v přírodním stavu, voda v potoku co odtéká od termálního pramene je hlubší a hlavně je zde méně návštěvníků a tak krajinou vládne větší pohoda. Proto je zde možno spatřit více místních zvířátek a ptactva než v kolem upravených tůní u Rainbow Springs.

Více je od úterka v článku na http://naszviretnik.net/
9 fotek, 7.7.2013, 187 zobrazení, 6 komentářů | cestování, zvířata
zde je replika ze sklolaminátu drobečka uloveného v roce 1957 Krystinou Pawloskou v okolí Normantonu v Queenslandu a měřící 8.63m Má to být mejvětší ulovený krokodýl na světě. Jde o krokodýla slanovodního, Crocodylus Porosus, žijícího v tropech v ústích řek a u mořského pobřeží ve vodě slané a poloslané jsou to plnokrevní lovci a sežerou všechno co se hne. Nepordnou ani krávou a nebo vodním bůvolem. Navíc, tito výtečníci jsou značně inteligentní a když mají hlad, tak si dovedou v noci vylézt na břeh a nezkušeného vandráka ze stanu vytáhnout a ze spacáku vybalit. Odrostlí jedinci dokonce kradou farmářům dobytek.
Marulan  0
64 fotek, září 2004 až duben 2013, 126 zobrazení, 34 komentářů | cestování, vesnice
Takto se jmenuje historická osada na zdejší vysočině na jih od Sydney. Southern Tablelands, jak se tato vysočina jmenuje, je krajinou zemědělskou. Pěstují se zde hlavně brambory a chovají převážně ovce. Tato osada leží zhruba 540metrů vysoko a dobu svého rozkvětu má už dávno za sebou.
138 fotek, květen 2003 až listopad 2012, 177 zobrazení, 56 komentářů
Tak se jmenují dvě lokality v Kimberleys, tedy na tropickém severu Západní Austrálie. Prošmejdil jsem je dvakrát. Poprvé v roku 2003 a podruhé v 2005. V roce 2003 jsme se do těchto míst dostali od západu z městečka Broome a v roce 2005 od východu, přímo z překrásného místa zvaném Bungle Bungles.
Obě protínají skalnatý hřeben, jménem Napier Range, tvořený Devonským vápencem, který před 350 – 375 miliony lety byl součástí mořských útesů vytvořenými nesčetným množstvím mořských živočichů. Něco jako dnešní Velký Bradlový Útes a nebo Great Brrier Reef na východním pobřeží Klokánie.
Více od úterka v doprovodném článku na http://naszviretnik.net/
136 fotek, únor 2013, 139 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, lidé
Australský příběh – Světlo dne.
Nedávno nám tu v Klokáni v TV proběhl zajímavý program – „The light of day”. Na stanici ABC, (Australian Broadcasting Corporation) tedy státní a bez reklam, vysílali dokument o tom jak zcela obyčejní občané přispěli lvím podílem k uchování a podpoře naší mladičké historie a národní identity. ABC tento neobyčejný příběh natáčela v průběhu devíti let a nyní jsme shlédli výsledek této práce. Dovolte abych vám tento příběh přiblížil jak textem tak i fotkami vytaženými z videa televizního programu. Jako vždy, článek bude od úterka na Našem Zvířetníku http://naszviretnik.net/
297 fotek a 10 videí, duben 2012 až duben 2013, 462 zobrazení, 7 komentářů | cestování, krajina, lidé, příroda, zábava
Trampové z bývalého Československa kteří žijí v Austrálii se letos už po 44 tradičně na Velikonoce setkali na potlachu v malebném prostředí buše v Hnědých horách u říčky Bombala. Na závěr tohoto alba je i pár videí ze zpívání a hraní. Povídání o této události vyjde v úterý na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/
52 fotek a 9 videí, prosinec 2012 až březen 2013, 393 zobrazení, 20 komentářů | lidé, oslavy
Tentokrát se nesjeli kamarádi pouze ze Sydney a přilehlého okolí, ale dojeli i kamarádi z okolí odlehlého. Brisbane, Gold Coastu, Melbourne a Adelaidy. V rozlehlých prostorách v buši stály karavany a obytné přívěsy různých značek, velikostí a vybavení. Spaní pod širákem zapadlo u většiny trampů do říše vzpomínek. Mimo tradičního potlachu, kdy se všichni sjedeme na Velikonoce, se stejně v poslední době během roku sjíždíme jen na funusech kamarádů, tak proč se nedát dohromady na Silvestra, že ano.
240 fotek, 16.3.2013, 455 zobrazení, 60 komentářů | lidé, oslavy, rodina-přátelé, události
V sobotu 16. 3. 2013, po 22 letech společného života, se Kirsty s Petrem obrabčili. Jejich synek Tomáš má už rok a tak aby bylo všecko legální a v cajku. Zde se takovému dítku s "tongue in cheek" říká "premature baby". Tedy žertovně, že ano, předčasně narozené. Řádně donošen však byl.

Veškeré přípravy probíhaly průběžně prakticky už od Vánoc. Nějaký ten týden před dnem D začala Míla péct sladké dobroty a Kirsty dávala dohromady "booklet". Tedy pár stránek k obřadu, jak bude co probíhat. Vše bylo postupně připraveno a domluveno v místě jejich bydliště a Petrova narození, tedy ve čtvrti Glebe, co je od „city of Sydney” co by kamenem dohodil.

Fotky jdou pěkně chronologicky po sobě jak se situace vyvíjela. Povídání o celé události bude od úterka na http://naszviretnik.net/

Komentáře

přidat komentář