Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

hillbilly 

George Svehla
272 alb 39 704 zobrazení 15 fanoušků 3 komentáře

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

31 fotek, říjen 2005 až červenec 2018, 25 zobrazení, 1 komentář | zvířata
Mám kamaráda, kterému jsem poslal několik fotek, kterak v Asii a asi v Číně připravují chutnou krmi z krys. Ten mi odpověděl, že asi z potkanů a měl pravdu. To jen já, za skoro 50 let mezi klokany, jsem zapomněl, že river rat a nebo brown rat, tedy rattus norwegicus je česky potkan. V angličtině to je furt krysa. Ona krysa obecná, lodní krysa nebo black rat, či house rat, tedy rattus rattus je krysa menší než potkan, který je macatější a k přípravě chutné krmi podstatně vhodnější.
Tak v povídání na Zvířetníku http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx bude o těchto hlodavcích více a navíc i o jejich australských dvojnících co jsou na posledních sedmi kresbách od Kevina Steada.
Včely  2
69 fotek, únor 2004 až březen 2018, 108 zobrazení, přidat komentář | příroda
Většina z nás zná včely jako bzučící hmyz který hledá nektar a pyl na rostlinách které zrovna kvetou a který, když se cítí ohrožen, vpíchne žihadlo s bolestnými následky. V rozkvetlé lípě a nebo u klokanů v eukalyptu to bzučí jako v úle. V Evropě to jsou převážně evropské včely medonosné (Apis mellifera). V Klokánii se však na jednom kvetoucím stromu může sejít i třicet různých druhů včel.
5 fotek, 23.5.2018, 50 zobrazení, přidat komentář | zvířata
Povídání o kosech v Klokánii bude na Zvířetníku v úterý http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
5 fotek, zima 2017/2018, 161 zobrazení, 1 komentář | cestování
Indický subkontinent je v současné době snad nejvyvinutější zemí Asie a druhý nejpočetnější, hned za Čínou. Není to snad tím, že tamní domorodci oplývají vyššími kvalitami či inteligencí než jejich sousedé, ale je to jednoznačně pozůstatek z dob kdy býval kolonií britského impéria. Tehdejší imperialisté nejen že si řádně namastili vlastní kapsy, ale v zemi vybudovali státní správu, silnice a železnice, potažmo dopravu, nemocnice a celé zdravotnictví, školy a celý vzdělávací systém a četné jiné, včetně armády a systému obrany země. To nebylo z žádného lidumilství a nebo filantropie, toto vše jim usnadňovalo snadněji získat a následně přemístit bohatství do mořských přístavů a odtud loďmi do staré dobré Anglie. Více o kouzlech Indie bude v Povídání na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
Orchideje  3
46 fotek, září 2011 až duben 2018, 135 zobrazení, 19 komentářů | koníčky
I když orchidejky plně rozkvétají trochu později, tak o víkendu, v sobotu a v neděli 21. a 22. dubna 2018, se tady u nás pod kopcem, ve čtvrti Emu Plains, v malé školní hale, konala výstava výpěstků místních amatérských pěstitelů orchidejí. Více v povídání na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
11 fotek, červenec 2004 až duben 2018, 92 zobrazení, 4 komentáře | kultura, oslavy
(CzechoSlovakian Country Club), kde se událo vzpomínkové odpoledne na divadelní provedení cyklu „Pohlednice z České republiky“, tedy zde zněl název „Postcards from The Czech Republic“, které zde červenci roku 1998 probíhalo. Více v povídání na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
17 fotek, únor 2012 až únor 2018, 139 zobrazení, 9 komentářů | příroda
Když jsme v letech 1970 – 73 bydleli ve čtvrti Glebe, kousek, asi 20 minut pěšky od City of Sydney, tak paní domácí – velice hodná Holanďanka – měla v předzahrádce takový podivný keř. Kmínek a větvičky byly z jakési dřevité dužiny a listy byly velké a tuhé. Co však bylo na této rostlině nejpříjemnější byla omamná vůně jejich bílých s nádechem do béžova, tuhých květů asi 7 cm v průměru. Tyto rostly v trsech a od večera do rána vždy voněly nejvíce, tak jak to frangipani umí. (vyslovuje se Frendžipáni)
Sentinel  2
20 fotek, červenec 2003 až leden 2018, 204 zobrazení, přidat komentář | auta
Tam kde u rožáku Merhautovy 11 dnes stojí kontejnery na smetí stávalo dobře 20 starých dobrých vácových, kovových, pozinkovaných popelnic. Tyto se plnily skutečně a převážně popelem, mnohdy i dosti žhavým, zvláště v zimě, kdy se na uhlí nejen vařilo a peklo, ale i uhlím vytápěly příbytky. Jinak se moc odpadků nevyhazovalo, skoro všecko to skromné „vše“ se spotřebovalo a „sežralo“. Popelnice byly vyprazdňovány každý týden.Tyto byly zručně, na svém vyztuženém dně, kutáleny a manévrovány k popelářskému náklaďáku na který byly za dvě „uši“ na obvodu vyzdviženy a tam bravurně do korby vysypány. Parta popelářů obvykle čítala 6 chlapů plus řidič a topič. 2 na korbě, 2 co na ni ty popelnice zvedali a 2 co je k autu kutáleli. A auto to nebylo ledajaké. Za války a asi rok či dva po válce byla všechna popelářská auta v Brně značky Sentinel a nebýt řetězu taženým po zemi, jezdila tiše na páru. Jen si tak zhluboka funěla a také proto se o lidech říkalo, „funí jako Sentinel“ https://en.wikipedia.org/wiki/Sentinel_Waggon_Works Benzínu a nafty moc k mání tehdy nebylo a obyčejná či konvenční auta se spalovacími motory jezdila na dřevoplyn. https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%99evoplyn Takže nákladní auta Sentinel měla vertikální parní kotel pod kterým se topilo z kabiny řidiče a komín jako parní lokomotiva. Pod korbou měla hnací soupravu, tedy parní stroj, převodovku, kde se pohyb pístu sem a tam převáděl do pohybu točivého a z ní potom otevřeným řetězem byla hnána zadní náprava. Za sebou tato auta táhla bytelný ale krátký ocelový řetěz, který na ulicích, tehdy povětšinou se štěrkovým povrchem, náležitě řinčel. Tento uzemňoval značný náboj statické elektřiny vytvořený parostrojem. Pneumatiky kol neumožňovaly vybití náboje jako ocelová kola lokomotivy na kolejích. Projížďka v kabině kde byl řidič a topič patřila svým hřmotem, odérem a vizuálními efekty k nezapomenutelným zážitkům. Sentinely vyráběla v licenci i Plzeňská Škodovka.
Stopy  10
67 fotek, květen 2013 až leden 2018, 6 157 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda
Austrálie je snad s Antarktidou poslední světadíl, kde jsou stále ohromné prostory země neobydlené a bez lidí. Netknutá příroda, tedy divočina v tom pravém slova smyslu. U klokanů to jsou nedozírné pouště, které mě už v letech sedmdesátých učarovaly. Patřím mezi ty šílence kterým se nesmírně líbí v lůně netknuté přírody, tedy v divočině, kde je možno potkat jiného člověka ani ne jednou za měsíc, spíš jednou za rok.
Do pouští se stále rád vracím, cítím se tam v osamění v lůně přírody a daleko od lidí prostě doma.
Koncem let sedmdesátých v minulém století jsem objevil, že zde mám přes tuto úchylku spřízněnou duši a co navíc je to ženská. Robyn Davidson, o které teď budu povídat. Robyn studovala japonštinu a japonskou kulturu na univerzitě v Brisbane. V roce 1974, když jí bylo 25 let, se tohoto studia vzdala, přestěhovala se do Alice Springs a zde se začala připravovat na svůj sen, přejít pěšky pouštěmi ze středu Austrálie na její západní pobřeží k Indickému oceánu. 2835 km nehostinnou krajinou, kde nejsou cesty, žádné vymoženosti civilizace, vody velice poskrovnu, po dlouhé měsíce žádné spojení s lidmi, zato však přebytek rudého písku. Veškeré informace mám z jejího deníku, který si tehdy vedla. Navíc, v době této expedice nebyly satelitní telefony a GPSky a tak jeden musel spoléhat jen na sebe a svoje umění se orientovat pomocí mapy a kompasu. Jen čas od času, zhruba jednou za měsíc, doletěl a s Robyn se setkal Rick Smolan, 24 letý fotograf časopisu National Geographic, od kterého jsou všechny fotky.
15 fotek, letos v lednu, 169 zobrazení, přidat komentář | příroda
Na neděli nám rosničkáři předpovídali horký den. A tak nám 7. ledna od rána teplota utěšeně stoupala, aby krátce po obědě už dosahovala necelých 44°C. Vypadalo to , že rosničkářům předpověď počasí vyjde a tak jsem začal teplotu sledovat a také fotit. Jak konvenční teploměr co máme na balkonu, tak i display kde se dá porovnat venkovní a vnitřní teplota, vlhkost, která není kalibrovaná a ukazuje špatně, čas, datum, tlak vzduchu a podobně. Krátce před druhou odpolední už bylo 44.6°C, aby o půl čtvrté odpolední dosáhla teplota svého denního maxima 45.6°C. Během stejného odpoledne byl u nás pod kopcem v Penrithu zlomen rekord na tento den a bylo naměřeno 47.3°C. Ovšem v noci zafoukalo od jihu z Antarktidy a další ráno bylo 17°C. Od té doby máme už týden teploty pod 25°C s občasnou bouřkou a tak tu je malebné australské léto.
34 fotek a 3 videa, prosinec 2017, 177 zobrazení, 13 komentářů | doma, příroda, zvířata
Letošní léto nastupuje u klokanů celkem rozumně. Tedy u nás v Modrých horách. Jsou místa, kde je velké sucho, ba vyprahlo a z druhé ruky kde krajina plave a jsou zátopy. Tak už to u klokanů chodí.
Za listopad jsme měli průměrnou teplotu 27°C což je docela příjemné, aby jsme ale nezapomněli že je léto, tak hned 1. prosince jsme měli 37.4°C.
V zahrádkách i v buši bujně kvete a omamně voní kde co. V naší předzahrádce, kde právě odkvetla zde exotická lípa, máme mimo jiné i dva malé eukalypty co kvetou oranžovými a sytě růžovými až rudými květy. Red Flowering Gum - Eucalyptus ficifolia.
Tyto krásné velké květy mívají každé ráno ve svých kalíšcích zhruba 5 – 7 kapek voňavého a sladkého nektaru. Tento já mlsat nechodím, květy jsou ve své většině těžko dostupné, ale tato dobrota neušla místnímu ptactvu a hmyzu, které se do korun těchto kvetoucích stromů slétá. Zvláště ráno, na snídani, když je nektar po noci ještě chladný a jaksi koncentrovaný a nebo dokonce po dešti. Je docela zábavné pozorovat jak ptactvo a hmyz se snaží k té dobrotě dostat co nejdříve.
193 fotek, listopad 2017, 457 zobrazení, 49 komentářů | lidé, oslavy, zábava
Čas se navršil a přiblížil se listopad, kdy se zdejší trampi z Kotlinky, moravských úvalů a slovenských hor sjíždí k setkání kamarádů a kamarádek u příležitosti výročí založení osady Echidna – Ježura. Vše se odehrává na kouzelném místě, které patří a kde bydlí jedna z kamarádek. Jsou to pěkné louky obklopené deštným lesem, jsme tu v subtropech. Domeček je posazen nahoře v koutě u lesa, asi 180 m od ulice a je obklopen nádhernou Zahrádkou plnou exotických květin a rostlin. Prostředí které oko pohladí a duši uklidní a potěší. Je zřejmé, že domácí paní to vše tvoří a udržuje s láskou a citem. Trávník na loukách udržují stáda klokanů kteří se chutnou trávou živí. http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Chaloupka_a_okoli
Letos se nás na této slezině u příležitosti čtvrtého výročí založení osady Echidna sjelo kolem 35 z blízka i daleka. Abych to upřesnil, z blízka znamená 5 minut autem a z daleka kolem 20 hodin a něco přes 1800km, z města Adelaide v Jižní Austrálii. Většina však dojela ze Sydney a přilehlého okolí, což představuje něco mezi 500 až 600 km. Někteří kamarádi nedojeli, buď jim těla odmítla kooperovat a nebo už sedí u věčného ohně kde nám drží místo.
Povídání jak vše probíhalo vyjde na http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
Mravkolev  3
18 fotek, květen 2005 až listopad 2017, 213 zobrazení, 6 komentářů | příroda, zvířata
Troufám si tvrdit, že většina lidí v kotlince nikdy dospělého mravkolva neviděla, přestože je hojný, na světě jich žije více jako 2000 druhů ve skoro každém ekosystému. A pokud snad ano, netušila na co se dívá. Zato naprostá většina jich zná Ťutínka, larvu mravkolva, a to díky fundamentálním entomologickým publikacím Ondřeje Sekory, Knížkám o příhodách Ferdy Mravence pro děti. Larva mravkolva není fascinující jen pro broučkaře, tedy entomology, ale i pro přírodu obdivující laiky.
49 fotek, srpen 2006 až listopad 2017, 427 zobrazení, 1 komentář | ostatní
Doprovodné fotky k článkům "Vzpomínky starého zbrojnoše – válečné děti ulice" co vyjdou na Zvířetníku NP. http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
25 fotek, leden 2015 až říjen 2017, 324 zobrazení, přidat komentář | příroda, zvířata
Na počátku bych rád předeslal, že pro kočičí sekci Zvířetníku může být trochu drsná a pro některé jedince i brutálně drsná. Zvláště tyto přiložené fotky. Následující řádky jsou však holá fakta.
Pozorování v posledních dvaceti letech dokazují, že některé zdejší zdivočelé kočky dosahují obludných velikostí malých leopardů. Toto sice říká místní tisk, ale já bych je velkostí spíš přirovnal k rysovi s dlouhým ocasem. Toto tvrzení mohu také potvrdit, jednou jsem se v buši s takovou obludou potkal. Bylo to daleko od lidí v divočině národního parku Kanangra- Boyd, kde je povodí ze kterého stékají vody do jezera Burragorang, které vytváří přehrada Warragamba, která zásobuje Sydney pitnou vodou. http://www.nationalparks.nsw.gov.au/visit-a-park/parks/kanangraboyd-national-park Tito jedinci zde dosahují délky až 1.5 m i s ocasem, výšky v ramenou 70 cm a váží až 30kg.
12 fotek, únor 2009 až říjen 2013, 122 zobrazení, 1 komentář
Příroda, zvláště ta lidskou rukou dosud nedotčená a ještě zvláštněji, Australský buš, zcela nepokrytě libě voní. Když se v devatenáctém století plavili osadníci do země svých snů, tak tuto zemi dříve ucítili než uviděli. Nesčetné miliony eukalyptů, akácií, melaleuk a mnoha jiných stromů a keřů které vylučují do vzduchu aromatické složky a i když zrovna nekvetou provoní vzduch tak, že Austrálie je cítit na několik set mil od pobřeží v širých oceánech. Jejich listy oplývají nesčetnými mikroskopickými žlázami naplněnými libovonnými oleji. A nejenže libě voní, ale tyto oleje mají i léčivé vlastnosti.
Menangle  1
99 fotek, loni v létě, 153 zobrazení, 2 komentáře | cestování, vesnice, bydlení
Toto je osada na samém okraji metropolitní Sydney, zhruba 65 km jihozápadně od City. Poprvé jsme tuto osadu navštívili v roce 1969, kdy jsme se jeli podívat na moderní „mléčnou“ farmu. Farmu budoucnosti, kterou tehdy provozovala zemědělská a chovatelská vysoká škola. Okolní krajina je mírně zvlněná i dosud oplývá převážně výživnými pastvinami na kterých se pasou stáda krav. Jak těch na maso tak i těch fabrik na mléko.
Nedávno jsme osadu Menangle navštívili podruhé, ale z jiního důvodu. Náš dlouholetý a dobrý kamarád zemřel. Jeho žena prodala domeček ve kterém bydleli a koupila si nový ve vesničce pro seniory jménem Durham Green právě v Menangle. http://www.durhamgreen.com.au/home A tak jsme ji jeli navštívit a zkontrolovat její nové bydlení. Vyjeli jsme ráno po deváté a hodinu jeli pěknou zelenou zvlněnou krajinou mezi malými farmami až do Menangle, od nás 65 km vzdáleného. Zde jsme nejdříve zastavili u hlavní křižovatky, kde stojí impozantní budova obchodu a pošty v jednom. Tak, jak bývalo dobrým zvykem v Klokánii v country, i denní tisk tu je k mání.
125 fotek, říjen 2005 až srpen 2017, 116 zobrazení, 8 komentářů | kultura
Jak většina z vás ví, tak su hillbilly (tedy vidlák), který už 44 let bydlí v Modrých horách, které se začínají zvedat zhruba 80 km na západ od téměř pětimilionové metropole Sydney. To proto, že se mě v buši mezi klokany, koaly a goanami líbí víc než v lidských davech multikulturního velkoměsta. Pozoruju, že divoká zvěř je k jednotlivci jaksi přívětivější než moderní společnost lidí, a nebo stárnu.
Není nezajímavé, že zde, v Modrých horách, žije a v minulosti i žilo, mnoho umělců různých odvětví a směrů. Herci, spisovatelé, básníci, výtvarníci všech výtvarných odvětví a tak podobně. Zdejší krajina či prostředí má asi zvláštní kouzlo, jakési fluidum, příznivé k umělecké tvorbě. Také životní styl je zde uvolněnější a jaksi přívětivější, kde čas plyne pomaleji než v uspěchané Sydneyské metropoli, která však není daleko. Zdejší komunita je pohodová a sousedské vztahy ve valné většině velice přátelské.
Nedávno nám jednoho dne naše kamarádka Lenka, kumštýřka, jinak zdejší královna přes loutky, navrhla společnou návštěvu zdejší galerie a muzea Normana Lindsayho, která je od nás jen o dvě osady výše v horách, ve Faulconbridgi. Jak Lenka, tak i my jsme v tomto muzeu už moc dlouho nebyli a místo to je pohodové. V neděli po poledni jsme si dali sraz na parkovišti před muzeem.
Galerie i muzeum se odehrává v bývalé umělcově rezidenci, atelierech, nádherné zahradě a přilehlém buši, kterým vede stezka k útesům a bazénu, který si v tomto kouzelném prostředí tento všestranný umělec vlastníma rukama vybudoval.
Fotky v tomto albu jsou jak moje, tak i stažené z internetu, odkazy jsou v povídání ve Zvířetníku o tomto všestranném umělci. http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.aspx
15 fotek, loni na jaře, 125 zobrazení, 3 komentáře
Nedávno jsem si na internetu vybral dárek k svátku. Jak jinak než triko, tedy T shirt s potiskem psiska, které má pohled i barvu jako náš Ferďas, který už na mě čeká za duhovým mostem. Tento je však výmarský ohař a ne kelpie jako Ferdinand, takže mu ušiska visí vedle hlavy. Přesto jsem neodolal.
Firma co tuto nádheru na internetu nabízí je tato: clothingmonster.com a nebo přímo od výrobce zde: https://www.themountain.com/weimaraner-t-shirt/ . Že by se z toho dalo uhodnout kde je, tak to ne, a abych se přiznal, když jsem to objednával tak mě to moc nezajímalo. Vypadalo to, že to je z USA. Tedy aspoň telefonní číslo na jejich domovské stránce, Phone: +1(917)720-3320 podle vyhledávače telefonních čísel https://checkwhocalled.com/phone-number/1-917-720-3320 ukázal na New York. Zde je výsledek vyhledávače: „The phone number 917-720-3320 appears to be a Land Line number from Level 3. The number is located in New York City Zone 1, New York in the United States.“

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.