Zima u klokanů je ve znamení kvetoucího buše i různých kytek domácích. Povídání o zdejší zimě k tomuto albu je na Našem Zvířetníku jako vždy.

Ohlédnutí do historie dopravy v Klokánii, země neomezených možností na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Jako vždy, doprovodný článek vyjde v úterý na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Ohlédnutí na zimu roku 1962 kdy jsme i přes nepřízeň počasí a nemocí prožili nezapomenutelný týden v království Ledové Královny ve Vysokých Tatrách, kde jsme prodělali křest v zimním vysokohorském lezení. Popis celé akce bude postupně vycházet na Našem Zvířetníku http://naszviretnik.net/ ve třech pokračováních. Kdo jste tam byli a nebo to tam tehdy znali zavzpomínejte si s námi.

V Bukovanech u Kyjova vzniklo nevšední umělecké dílo. Vzniklo z popudu někdejšího starosty obce i přes nepřízeň ostatních představených. Tohoto nelehkého uměleckého úkolu se nadmíru dobře zhostil nevšední a nadevše povolaný umělec, Lubomír Jercovják. Následující fotky jsou doprovodem k článku, co v úterý vyjde na Našem Zvířetníku. Jsou oskenovány z útlé kížečky s názvem: "Bukovany - Křížová Cesta."

V severozápadním Queenslsndu je tak trochu stranou od hlavních cest ukryt přírodní skvost a paleontologický zázrak Riversleigh. Toto album doprovází článek, který bude od úterka na Našem Zvířetníku.

Rozhodl jsem se popsat dobu dávno minulou, tak jak si ji moje děravá škopovice pamatuje. Dětství za války a pak dobu po válce až do počátků let padesátých. Články vyjdou na pokračování na našem Zvířetníku a zde jsou doprovodné fotky, některé z internetu.

Naše skupina horských vlků při turistickém oddílu Spoj Brno se pouštěla do stále obtížnějších a tvrdších podniků, které jaksi přirozeným výběrem přerostly do vysokohorské turistiky. Rozeklané štíty a hřebeny Vysokých Tater nám učarovaly a tam jsme dostali tu správnou chuť navštívit místa a vrcholy, kam normální turista nedojde ba ani nedoleze. A tak opět přirozeným vývojem jsme zatoužili vylézt na vrcholy nám zatím nedostupné. A tak jsme na jaře roku 1961 založili horolezecký oddíl. Počátky lezení jsme si odbývali na „cvičných“, převážně vápencových skalách, v Moravském Krasu a na Pálavě, kde se dnes už z ochranářských důvodů neleze. Krásné lezení na žule na Wilsonově skále na Jihlavce nám do třetiny zatopili Dukovanským přehradním jezerem a tak to je vlastně všecko jenom historie. Článek na dvě pokračování o našem prvním lezení ve Vysokých Tatrách vyjde opět v úterý na Našem Zvířetníku.

Na našich toulkách po klokaním kontinentu jsme zavítali tam. kde ani lišky dobrou noc nedávají, protože tam nejsou. Co by tam ostatně dělaly, že ano. To jen magoři jako my jsme vychutnávali tamní divokou přírodu v podnebí připomínajícím dobře vytopenou saunu. Toto album vás zve to těchto končin a od úterka bude i doprovodný článek na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Klokánie je země jako žádná jiná. Zvláště letos, když stále prší a je zde vlhko. Buš kypí životem a střádá si vodu na doby kdy nebude. Eukalypty se svlékají z těsné kůry a banksie kvetou jako o závod. Více je od úterka v článku na Našem Zvířetníku http://naszviretnik.net/

Letošní léto se zde u nás v Klokánii vyznačuje odpoledními bouřkami, skoro jako v tropech. O předvánoční nadílce, kterou nám příroda nachystala jsou tyto fotky a v úterý vyjde o všem článek na Našem Zvířetníku.¨

Na svých toulkách po klokaním kontinentu jsem měl tu čest navštívit meteoritické krátery ve zdejších pouštích. Pouze tři z mnoha, ale dovolte abych vás tam zavedl. Fotky doprovází článek, co vyjde v Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Stalo se už tradicí, že každý rok v listopadu se s kamarády sejdeme u Turon River, kde oslavíme několikatery narozeniny, zazpíváme si u ohně a podíváme se po pěkném okolí. Letos vypadala krajina i řeka obzvášť nezvykle. Po desetiletém suchu, nejhorším za posledních 100 let, kdy říční koryta vyschla a krajina byla hnědá, spálená sluníčkem, máme letos rok vlhký, nad Pacifikem nám vládne LaNiňa a v Klokánii prší a krajina se nezvykle zelená. Jak vše probíhalo bude od úterka na stránkách Náš Zvířetník, http://naszviretnik.net/

jen pár fotek z akce kdy převládaly do mlhy, chumelenice, silné větry a v nížinách déšť a tak to moc na focení nebylo. Co a jak bude od úterka v článku na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/
Album bylo rozšířeno, fotky od čísla 08 do 18 zaslal Mirek co vyhledal a upravil ze svého archivu a ukazují o čem to vše bylo, včetně dokumentace s razítky a trasa na mapě. Mě to nedalo vydoloval jsem mezi tisíci negativy ty pravé a album jsem doplnil od čísla 19 do 72. To aby bylo na co se dívat a bývalí účastníci aby měli nad čím brečet. :-)))

jen pár fotek pro ty co si nato paamtují a nebo tam i byli. Povídání jak to bylo, bude od úterka na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Sousedská výstava amatérských pěstitelů orchidejí tady u nás v Modrých horách v Klokánii. Míla se tomuto hobby také věnuje a má na zahradě menší síťový hangár kde jich má kolem 40 květňáků, ale nic nevystavovala. Mílin hangár, to jsou první 3 fotky. Další tři jsou u nás doma, "naše" orchidej a pak už až do konce jsou kytky z výstavy. Od úterka bude o výstavě článek na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

V únoru roku 1960 se naše skupina horských vlků přidala k zimnímu rekreačnímu pobytu Spoje Brno v Javorníkách na chatě Šohajka. Normální lidi byli ubytovaní na chatě. My jsme si postavili zimní tábor na přilehlé louce a trávili mrazivé noci až za mínus 18°C pod stany a v iglů. Jinak to byla pohoda, nedaleká chata poskytovala pro nás nebývalé pohodlí. Článek co a jak bylo najdete opět od úterka na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Po několika odkladechjsme se s kamarádem Petrem a jeho ženou Lucy vydali na výšlap v krajině skal a balvanů. Počasí se povedlo a tak se po této krajibně podívejte s námi. Navíc krajina je nezvykle zelená vládne nám La Ňiňa a tak každou chvíli prší. Více je v článku na Našem Zvířetníku http://naszviretnik.net/

Roste tráva a jiné plodiny, množí se zvířata, ptactvo a hmyz. Ovšem také škůdci a o tomto všem je článek na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Říká se, že chceš-li poznat lidi mezi kterými jsi, tak jdi na záchod. Stav tohoto zařízení mnohé napoví. V australských městech je těchto zřízení požehnaně. Nikdy nejsou daleko a až na ojedinělé výjimky jsou čistá, oplývají dostatkem papíru a nikde se za použití neplatí. Jsou FREE pro všechny bez rozdílu rasy, vyznání a politického přesvědčení. Protože zdejší usedlíci nemají rádi krajinu ozdobenou hromádkami a poletujícími papíry s hnědými razítky, tak se tato zařízení, v lepším či horším provedení, najdou i tam kde by je průměrný Evropan vůbec nečekal. Dovoluji si vám předložit nepříliš vážný, avšak historický, obrázkový průvodce po těch méně známých, kterak vypadala koncem šedesátých let minulého století.