Ať už to byly skály jménem Baby, pod osadou Lhánice v údolí řeky Jihlavy a nebo Wilsonova skála trochu výše proti toku stejné řeky, pod osadou Hartvíkovice, tak jsme se na těchto náležitě „vyblbli“. Tedy zvláště na „Wilsonce“, impozantním 100 metrů vysokém skalním pilíři, nyní více jak do poloviny zatopený jezerem Dalešické přehrady

Po březnovém táboře u Popradského plesa ve Vysokých Tatrách a lezení v prostoru doliny Zlomísk jsme měli zimy a zimního lezení tak akorát. A tak jsme se domluvili na jednodenní výšlap na jarní Pálavu v půli dubna. Šlo nás 12 jako apoštolů. Ing. Mojmír Tichák – Kazimír, jeho žena Dana, sourozenci Honza a Hanka Klúglovi, Luboš Novák, Jirka Šteflíček – Kurýr, Michal Kryštof – Míša, Venca Šrůtka, Jirka Trnka – Čiki, Mirek Procházka, Míla Staněk – Ježek a Jura Švehla – Yetti.

Vážení, dovolte abych vás dnes pozval na dvoudenní výlet na severozápad od našeho domečku v Modrých horách. Do kraje který kypí historií bílého osadnictví v Klokánii, kdy celá kolonie stála a padala na tvrdé a nucené práci trestanců. Pak ovšem i do míst historie o tisíce let starší, na posvátnou skálu domorodců kterou bílý muž pojmenoval Devil’s Rock, tedy Ďáblova skála, kde jsou k vidění mythologické petroglyfy vyryté do skály před mnoha tisíci lety. Doprovodný článek vyjde v úterý na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Zjišťuju, že se mě chodí čím dál, tím lépe a radostněji. Tak jsme se jednoho pěkného jarního dne vydali s naším tříletým psem Maxem na zhruba dvouhodinovou vycházku do blízkého okolí našeho domečku. Zde je z této procházky fotoreportáž...

je z dob kdy jsme byli nesmrtelní a nerozbitní. Kde ty časy jsou, mnozí se tam najdou podepsaní ale také někteří z podepsaných už na nás čekají za duhovým mostem....

Bylo to sice v březnu, ale přes noc vládly polární mrazy a přes den nás spalovalo ostré sluníčko. Byl to lenošný týden v krásném prostředí VYsokých Tater. Více bude v článku o této události co vyjde v úterý na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/ Poprve jsem fotil novým foťákem WERRA 2.

Stalo podobně jako před necelými dvěma měsíci. Zimu v Klokánii zatím vystřídalo jaro a mimo jiné květeny v zahradách kvetou také orchideje místních pěstitelů jako o závod. Ty v buši ovšem také ale tyto vidí jen ti kteří jsou ochotni se tam vydat. Pojďte se s námi podívat na ty kterými se nedávno chlubili místní amatérští pěstitelé.

Pár fotek z toho jak to kdysi na jaře vypadalo na Palavě...

Po několika zkušebních procházkách okolním bušem, když jsem zjistil, že to docela jde, jsem zabrousil na zajímavou webovou stránku a zde si našel krátký výšlap v našem blízkém okolí. Tak se projděte s námi předjarním bušem v Modrých Horách. Doprovodný článek bude od úterka na Našem Zvířetníku.

Bohatýrské doby, kdy jsme byli nerozbitní a nesmrtelní, už velmi dávno minuly. Většina kamarádů a kamarádek už pobírá starobní penzi a svoje, nyní už křehké tělesné stránky opatruje jak to jenom jde. Zůstali jsme však nevyléčitelní romantici a idealisti, kteří věří na opravdové kamarádství, důvěru a nezávislost, s láskou k přírodě a divočině v duchu lesní moudrosti blahé paměti. A že máme všichni boty z toulavého telete to snad dodávat nemusím.

počátkem srpna 2011 jsem dosáhl věku kdy jeden už ví o tom že má tělo, zvlášť když ráno vstává. Z prostředí kde toto tělo udržuju a pak z kulatých narozenin v kruhu rodinném je toto album a potom ovšem, od úterka, i článek na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Přijelo za mnou šest kompliců, jinak adeptů sapačského sportu, abychom se vydali na čtrnáctidenní toulky po slovenských horách. Co a jak vyjde v povídání na tři pokračování, vždycky v úterý, na Našem Zvířetníku.

Velká artéská pánev

je v Klokánii známá pod názvem Great Artesian Basin. Je to největší zásobárna podzemní vody na světě. Leží zhruba pod jednou pětinou (23%) klokaního kontinentu, tedy zabírá rozlohu 1 711 100 km2. Zasahuje do hloubky až 3000 metrů a zásoby vody se odhadují na 64 900 kubických kilometrů. Článek o čem to vlasně je vyjde v úterý na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Po zimním horolezeckém extempore v okolí Téryho chaty, kterého se zúčastnili pouze 3 členové pod vedením Kazimíra, jsme se rozhodli uspořádat letní pobyt ve Vysokých Tatrách. K pobytu jsme si vybrali Batizovskou dolinu a základní tábor naplánovali u Batizovského plesa. Tehdy to nebyl z ochranářského hlediska problém, spíš to byla obvyklá rutina. Články k fotkám vyjdou vždy v úterý na Našem Zvířetníku jako obvykle. http://naszviretnik.net/

Roadhouse se na cestách po skoro liduprázdném vnitrozemí Klokánie rovná oáze na cestě pouští. Zvláště ty roadhouses které jsou v těch odlehlejších, pouštních končinách zdejšího kontinentu. Je to obvykle konglomerát služeb, které těm co cestují po silnici umožňují pokračovat v cestě.
V prvé řadě tam jsou k mání pohonné hmoty, hlavně nafta, benzin se tu ve vnitrozemí moc nenosí z důvodů domorodců, kteří jeho výpary s oblibu inhalují. Stejně většina vozidel co se v těchto končinách pohybuje má vznětové, tedy Dieselovy motory. Toto však nejsou pouze čerpací stanice pohonných hmot, ale ostrůvky civilizace usnadňující a zpříjemňující cestování mnohdy krajinou, že si myslíte, že jste na expedici na Marsu.
Mimo pohonných hmot si zde můžete doplnit zásoby pitné vody, dát si sprchu a zajít si na úlevnu, v obchodě zakoupit základní potraviny, suvenýry, nějaké oblečení a někde i nějaké náhradní díly na vozidlo. Také tu zpravidla je „watering hole“, jak se zde říká hospodě, kde mimo zahašení žízně je možno se i najíst a pak i místnosti k přespání. Prostě ostrůvek civilizace uprostřed nehostinné krajiny. Více se dozvíte v článku na Našem Zvířetníku.

Zima u klokanů je ve znamení kvetoucího buše i různých kytek domácích. Povídání o zdejší zimě k tomuto albu je na Našem Zvířetníku jako vždy.

Ohlédnutí do historie dopravy v Klokánii, země neomezených možností na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Jako vždy, doprovodný článek vyjde v úterý na Našem Zvířetníku. http://naszviretnik.net/

Ohlédnutí na zimu roku 1962 kdy jsme i přes nepřízeň počasí a nemocí prožili nezapomenutelný týden v království Ledové Královny ve Vysokých Tatrách, kde jsme prodělali křest v zimním vysokohorském lezení. Popis celé akce bude postupně vycházet na Našem Zvířetníku http://naszviretnik.net/ ve třech pokračováních. Kdo jste tam byli a nebo to tam tehdy znali zavzpomínejte si s námi.

V Bukovanech u Kyjova vzniklo nevšední umělecké dílo. Vzniklo z popudu někdejšího starosty obce i přes nepřízeň ostatních představených. Tohoto nelehkého uměleckého úkolu se nadmíru dobře zhostil nevšední a nadevše povolaný umělec, Lubomír Jercovják. Následující fotky jsou doprovodem k článku, co v úterý vyjde na Našem Zvířetníku. Jsou oskenovány z útlé kížečky s názvem: "Bukovany - Křížová Cesta."